Co chystám (na jaro)

Aneb kamarádi, kde jste?

Jaro je pořád ještě tady a ač počasí je proměnlivé a skáče z letních teplot na chladné podzimní, bude ještě trvat, stejně jako moje chuť poznávat, zkoumat a analyzovat moje široké zásoby… V poslední době mi doma víno spíše přibývá, než ubývá! A po týdnu na Pálavě a ve Weinviertelu opět mnoho přibylo…

Tak jenom malá upoutávka toho, co mám chuť podnikat a na co se chystám a k čemu rozhodně potřebuji víno-kamarády (-dky klidně taky), bylo by mi líto zkoumat tohle všechno sám…

Mimojiné se chystám na průzkum Itálie – aneb Toscana mia, dalo vy se také říct “Toskánsko pro začátečníky“. Zatím se zdatně propíjím Pergolaiou (díky pane Skleničko), ale k tomu ostatnímu vyčkávám na dostatečně vhodnou příležitost. Uvidíme jestli tuto přípravu budu moci zužitkovat toto léto v Toskánsku.

Dále se chystám na výlet Chorvatskem , tj. “Chorvatsko pro začátečníky“- vína ochutnávám, zkoumám a analyzuji na svých pravidelných pracovních cestách a tohle jsem zatím posbíral, či dostal od svých chorvatských kolegů a přátel – víno-filů. Opět, hledám vhodný tým a příležitost.

Mezi další speciální sety patří sada “možná nejlepších rýňáků” od Špalkových, mezi nejlepší rozhodně zatím patřily jak 2008 KAB tak i VOC-čková 2009tka, nelze než srovnat je zároveň s 2010 a také úplně čerstvou 2011tkou. Všimněte si nového designu etiket, dle rozhovoru s p.Špalkem, tento ještě není konečný.

Jako extra specialitu tu mám tuhle dvojku: dvě naprosto úžasné 2006tkové frankovky, obě již naprosto nedostupné, jak z té Lacinovy, tak z Dobro-vinické jsem byl více než nadšen! Tohle je extratřída pro fajnšmekry…

Dalších různých setů mám, ehm, mnoho… sadu moravských rýňáků, sadu moravských vlašáků, rakouská bílá, burgundská červená, burgundská bílá, bílá se západu Francie, Špalkovic bílé 2011tky a nově lahvované červeniny, čerstvě lahvované u Iliasů, je toho spoustu… Baví mne také kombinovat vína z různých zemí a regionů a sledovat, jak si spolu povídají a co z toho vznikne… Nicméně krom těchto průzkumů mám samozřejmě svoje trvalé či průběžné favority, kterým se věnuji ve větší míře a s potěšením vychutnávám a zkoumám více do hloubky… Ještě že je nedělní odpoledně a jeden z mých víno-kamarádů už se blíží… Něco už jsem na dnešek vymyslel! Hezký den!

Na zdraví!

PS foceno kapesním fotoaparátem, který mi na dovolené upadl, je to vidět, půjde do servisu, ale už jsem příliš pohodlný, abych to znovu fotil něčím jiným…

Jarní pozdrav z Pálavy (4/4/2012)

Takhle bylo tento týden na Pálavě:

Dokonce už i v Čechách a na Moravě jaro, 20 stupňů na pálavských kopcích, příroda se probouzí a stromy jdou do květu.. To jsem ještě netušil, že to v Čechách, ehm, pardon, na Moravě, byl zas poslední teplý den před návratem zimy a sněhu…

Jaká jsou vaše nejoblíbenější místa a trasy Pálavou? Moje určitě je přejezd od silnice na Mikulov, kdy v úrovni Dolní Dunajovic uhnete doleva na Pernou a začnete stoupat do kopce až na vrcholek do Klentnice (už jste byli ve skvělé Café Fara?), pak doleva po hřebenu s výhledem na Děvičky vlevo, vinohrady vlevo i vpravo, a pohled z výšky vpravo na cíp novomlýnské nádrže… Z kopce zvolna do Pavlova…

 

Můj nejoblíbenější vinař v Pavlově? Přeci přátelský a usměvavý Georgios Ilias, jehož vína pravidelně shledávám jako krásná! Zrovna se podával čerstvě lahvovaný a zatím ještě neoetiketovaný a krásný veltlín zelený plný jara, a také lehký  a voňavý klaret z rulandského modrého… Obojí jsem si přivezl… Kvítky jabloní už také voní…

A nemá-li člověk dost, může se přes Milovice a Zaječí dostat až do Velkých Pavlovic – k dalšímu oblíbenci – Pavel Lacina mi dal ochutnat velmi pěkný nový Aurelius a Vlašák, a já jsem si odvezl s sebou celou kolekci čerstvě lahvovaných 2011tek – Aurelius, Vlašák, Rulanda šedá a růžový Zweigel, je přeci jaro! Snad se dostaneme k tomu, že si tyhle vzorky vychutnáme s někým na pikniku v klidu a pohodě…

Mimochodem, rekonstruovaný sklep u Lacinů, v budově z 16. nebo 17. století, který v roce 1920 téměř celý shořel, prošel v minulém roce kompletní rekonstrukcí a výsledek je – více než zdařilý! Krása jednoduchosti a elegance. Také díky hlasům přátel Lacinových vín získal minulý týden 3.místo v soutěži o nejkrásněji rekonstruovanou architektonickou památku Jižní Moravy… Zaslouženě!

No zkrátka, takový pálavský “just a perfect day”…

Jen tak… Pěkný den, a na zdraví!

Pravidelný únorový Strasbourg – verze 2012

Letošní výlet na tradiční únorový Strasbourg, aka svátek vína v malé alsaské metropoli, se opět povedl. Pro nezasvěcené – jedná se o salon vín, tj. výstavu vinařů a jejich produkce, přičemž zastoupeny jsou všechny francouzské oblasti, a vinaři jsou to zejména malí a menší (“nezávislí”), zastoupeno na této výstavě jich je několik set, z čehož vyplývá množství několika tisíc vzorků k ochutnávkám a zkoumání. Akce trvá 4 dny a koná se každý únor ve Strasbourgu (a v jiných pravidelných termínech v jiných francouzských metropolích). Nezasvěcení mohou využít odkazy na konci tohoto článku na moje dřívejší zápisky z předchozích let.

Letošní Strasbourg se konal v termínu 17 až 20 února 2012. Tím, že jsem svoje papírky a letáčky vytahal z kapes a z tašky teprve po měsíci, dojmy už trochu blednou, ale ono není mnoho o čem co psát. Zkrátka jako obvykle: Množství malých, tzv. nezávislých, vinařů a prezentace a degustace jejich produkce. Člověk tak na jednom místě během několika dnů má šanci ochutnávat celou Francii anebo ty oblasti, které si vybere. A to je konec konců i můj doporučený postup, jít do akce připraven a se stanoveným záměrem nebo dokonce cíly a nelítat splašeně z místa na místo (jakkoliv v menší míře a od určitého momentu je i tato metoda vhodným a nenáročným doplňkem jinak systematického přístupu).

A jak mi to jde? Francouzskými víny se propíjím nějaké 3-4 roky, a přicházím jim na chuť a počínám se v nich (snad) i mírně orientovat. Minimálně začínám tušit jak mohou chutnat ryzlinky z Alsaska, jak pinoty z Burgundska, jak burgundská elegantní bílá, jako (víceméně nevzrušující) červená z Bordeaux (už slyším kritiky a dobře, drahá cru spíše nepiju), a především, jak červená vína z údolí řeky Rhône. Rozpoznávám už i v chuti vína, v Bordeaux, kde je víc Merlotu a které sedí na Cabernet Sauvignonu, v Rhône - která z vín jsou více Grenache a kde je zas více Syrahu. Vím už také, že víno z jižní Rhony chutná jinak než ze severu údolí. Umím už si vyhledat i pěkné Sauvignony ze Sancerre i z Pouilly-Fumé… Je to zábava! A nic to není!

Krásný obor, který tříbí a trénuje smysly, mozek, paměť, a zároveň přináší požitek a potěšení! Znáte něco lepšího?

Co jsem shledal letos a co se mi nejvíce líbilo?

Shledání

• Zjištění číslo 1 – zjištění nijak převratné a spíše “stating the obvious” – stejné víno od stejného producenta v novém ročníku, nebo spíše jen v jiném ročníku – nemusí být tak stejně dobré jako předchozí zážitek v paměti – vícekráte potvrzeno. Nu, je to jasné, jiný ročník, jiné podmínky, jiné počasí atd. Na straně druhé, nejsou ty zjištěné rozdíly tak zásadní, a přeci jenom se mi zdá, že na rozdíl od domácích, alespoň těch pár francouzů, co už pár sezon sleduji, určitou kontinuitu kvality zachovává a tj. i kontinuitu zážitku. Tj. není to tak, že by stejné víno stejného vinaře bylo v ročníku X vynikající a v ročníku Y podprůměrné, ale spíše vynikající versus dosti dobré, a to je celý předmět mojí “stížnosti”!
• Zjištění číslo 2 - Nebát se trochu experimentovat a jakkoliv také spíše raději se držím věky prověřeného – v bordeaux červené a v alsasku ryzlink, tj. bílé – vinaři mohou i velmi příjemně překvapit – a tak jsem chutnal a vychutnával skvělý pinot noir z Alsaska (a dovezl si pár lahví) anebo dosti dobrá bílá ze Châteauneuf-du-Pape.

Co se mi líbilo

• Jako obvykle se mi líbí osobní setkání s vinaři, všichni tu prezentují sami sebe a ve většině případů to znamená také svoji rodinu, často celou přítomnou, jsou to každoroční milá a hřejivá setkání se starými známými… A někteří mne vítají a krom třeba i nevelkého nákupu obdarovávají … (A slyšel jsem také vícekráte něco o “ambasadorovi” pro Česko a díky za všechny ty nové Čechy, co jsem k nim poslal … dosti ale chvály)
• Jako obvykle se mi líbí francouzština a někdy více někdy méně neohrabaná konverzace, vše bez stresu a ve zdvořilosti a přátelském tónu, který (chci věřit) je nehraný a pramení z kulturního dědictví, které my můžeme jen závidět…
• Jako obvykle krom množství pěkných vín, se mi líbílo pochutnávání si na francouzských pochoutkách a to především chlebu a bagetách z nebe, a sýrech, šunkách, paštikách a jatýrkách, a také na čerstvých ústřicích doplněných nezbytnou sklenkou bílého.
• V neposlední řadě, jako obvykle se mi líbí i Strasbourg samotný a jeho historické centrum a večerní procházky úzkými malebnými uličkami, stejně jako atmosféra v oblíbené alsaské hospodě a nášup v podobě tartes flambéés, tj. francouzských slaných placek (můžete zkusit i doma!). Hotel se tentokráte také povedl.

Vína

• Jako obvykle jsem pochodil a dobře si vybral ve svých oblíbených vinařských domech, které pořád dokola doporučuji i všem ostatním (nekompletní výčet) - F. Beck-Hartweg, d. l’Oriel, d. Grangeneuve, d. Ch. Allexant et Fills, d.Rigot, d.Olivier, d. Cordoliani
• a přidal i nové úlovky z nově objevených domů a to zejména ze d.Rois-Mages, d.Petit-Barbaras, Clos Signadore (nekompletní výčet)
• Ne náhodou jsou stejné názvy vinařství napsány i na hromadě krabic a i na lahvích, které jsem si z Francie přivezl a které v následujícím období budu v klidu a pohodě vychutnávat a více studovat. (PS doufám, že ne sám!)
• Jako každý rok, mj. jsem hledal nějakou skvělou lahev bez ohledu na cenu – a absolutně nekrásnější vzorek celé výstavy a nákup v podobě alespoň jedné (na moje standardy dosti drahé) lahve vína je nový úlovek z mojí oblíbené Korsiky – Clos Signadore ročník 2008 v ceně 36 Eur za lahev. Po tři dny za sebou jsem si vždycky líznul a ujistil, že je to to pravé, a těším, až si při nějaké zvláštní příležitosti tuhle lahev doma otevřu.
• Ten nejcennější výstup pro vás - přehled vybraného výčtu zkoumaných vzorků včetně hodnocení toho, jak hodně, či méně mi chutnal a líbil se. ZDE! 

Obrázky

 

 ¨

Přátelé Francie a pěkného vína – na zdraví!

… … …

Pro úplnost – odkazy zápisky z minula:

• http://vinoprozacatecniky.wordpress.com/2011/03/05/strasbourg-2011-report-part-2/
• http://vinoprozacatecniky.wordpress.com/2011/02/24/strasbourg-2011-report-part1/
• http://vinoprozacatecniky.wordpress.com/2010/02/14/strasbourg-27-probuzeni-12-1422010/

Irská krev (a den bez vína)

Odbočka stranou, a dnes doopravdy den bez vína, tak raději irskou whiskey nebo případně jen Guinness? Kdo z vás je cerifikovaný znalec a taster irské pálenky, tak jako já?!

17/3 je St.Patrick’s day ! … a když Irsko už zrovna není keltským tygrem, stále zůstává nádherným smaragdovým ostrovem dobrých lidí, dech beroucí přírody, a veselé muziky… Dnes piju irskou, a poslouchám irské bardy… Pokud je ve vás alespoň trochu irské krve, přidejte se také!

 

Máte rádi Irsko? Nebo něco irského? Hudbu? Pití? Tanec? Irové všech zemí, spojte se!  A hlavně se radujte…

Tak vám všem – na zdraví! An dea-shláinte de ar fad agat!

Krátké víkendové zprávy (Tipy na víno)

Krátké večerní zprávy a tipy na víno jako víkendové shrnutí!

Na fotografii též demonstruji, že pokud si někdo myslel, že pít víno je jen zábava bez práce, tak se mýlí!

Tedy, otevřeno a konzumováno tento víkend:

Ebner Ebenauer: Gruener Veltliner “Birthal” 2010 (Weinviertel DAC)

• Typicky nízká jarně veltlínová světle žlutá barva s velmi jemným zelinkavým nádechem
• V nose velmi bohatá a příjemná svěží  a lahodná vůně, tráva, louka, luční květy, celkově komplexní…
• V chuti také lahodné, tráva, seno, citrusy, delší dochuť
• Lehčí, svěží, velmi elegantní a přemýšlivé… Moc líbí!
• U mne rozhodně 4,5 hvězdy, tj. mezi I like it a I love it, doporučuji a koupím znovu!
• V kombinaci s předjařím za oknem je to ideální víno, které vám přinese jaro domů a hned.

Domaine de l´Oriel: Riesling “Z” 2008 (Apellation Vin d´Alsace Controlée)

• Plná, zralá sytě žlutá barva,
• V nose – velmi minerální, kámen, křída, med, květy, zřejmě bude mírně vyšší zbytkový cukr
• V chuti kořeněné, minerální, louka, sladší dojem, vyvážené šťavnatostí a vysokou pitelností
• Krásné jako voňavé a medové pohlazení, velmi líbí, 4,5 hvězdy, doporučuji a koupil bych znovu!
• Krásné a elegantní pití… A život je krásný…

Florian Beck-Hartweg: Pinot Noir “F” 2009, “f” znamená “non-filtré”, tedy nefiltrováno.

• Překvapivě nakupuji pinot noir v jinak převážně bílém a ryzlinkovém alsasku.
• Středně vysoká  a sytá barva rudých růží či zralých třešní.
• V nose mírně ovocné, a pěkné, syrové / surové přírodní červené.
• V chuti třešně, a lehké tříslo, pěkně vyvážené.
• Pohodové pití pro radost ze života.
• Líbí, 4 hvězdy, a doporučuji. Koupil bych znovu.
• Skoro celou jednu lahev jsem spotřeboval na hovězí po burgundsku, tedy v tomto případě mírně po alsasku, naprosto ideální kombinace…! Lze ale popíjet i jen tak…

Zborovský: Tramín červený 2010 polosladké PS

• Barva středně vysoká, medová
• V nose: štípe alkohol a ehm, ponožky…
• V chuti: jen slabý náznak kořenitosti, jinak sladší voda, náznak trávy, jinak dosti řídký obsah,
• Celkově zklamání, 2 hvězdy, nelíbí.
• Vzorek který jsem testoval na letních otevřených sklepech ve Velkých Pavlovicích 2011 chutnal o dost lépe…

No, takže se vracím k lahvi alsaského pinotu a přeji vám všem pěkný večer! Na zdraví!

PS burgundské hovězí se povedlo, zápisek a recept snad zítra nebo pozítří…

PS těšte se na nový vinný lístek!

Tarte flambée (Alsaský slaný koláč)

Klasický rituál spojený s únorovými návštěvami Strasbourgu: večer v alsaské metropoli, jdeme do oblíbené hospody “Les Brasseurs”. V této hospodě si, stejně jako většina hostů, dáme místní alsaskou pochoutku – tarte flambée, neboli flamekuchen. U nás známý jako alsaský slaný koláč, na kterém zejména cibule a vonící sýry ve spojení s tenkým a křupavým těstem představují dokonalé spojení a dokonalé potěšení pro vaše smysly.

Alsaský koláč se jí v restauracích i hospodách, jako menší občerstvení nebo jako hlavní jídlo. Mnozí nadšenci si jich k jedné večeři objednají hned několik, s různými příchutěmi. Nejzákladnější a zároveň nejgeniáljnější klasikou je ale právě jednoduchý cibulový koláč.

Jak si tuhle pochoutku připravit doma a navodit si iluzi Alsaska či Francie u domácího stolu? Je to velmi jednoduché na postup, a jen o něco záludnější na zručnost.

  

Co potřebujeme (na 1 placku o velikosti pizzy):

• těsto, např.pizzové (tj. s kváskem), v ideálním případě vám jej daruje soused restauratér nebo pizzař, případně zakoupíte v marketu jako polotovar
• mouku, olej, sůl
• cibuli (2 cibule), česnek (2 stroužky), créme fraiche (1 kelímek) – tj. čerstvou smetanu – ta originál francouzská je vážně dobrá, ale lze případně nahradit např. zakysanou smetanou
• slanina (kvalitní, např. pancettou nic nezkazíte)
• munster (alsaský měkký zrající a intenzivně “vonící” sýr)
• další inspiraci se meze také nekladou (více druhů sýrů apod.)

Jak na to:

1. Tím jediným manuálně náročnějším úkonem je příprava placky z těsta. Ideální placka přes celý plech bude velmi tenká, což vyžaduje úsilí a trpělivost.
   Jediným vaším pracovním nástrojem jsou vaše prsty, těsto zpracováváte, natahujete… Roztáhnout, jemně poprášit moukou, roztáhnout, jemně poprášit moukou, roztáhnout… až je placka stejnoměrně (velmi) tenká a žádáné velikosti.
2. Plech potřete olejem a těstovou placku na něj natáhnete
3. Creme fraiche promísíte se dvěma propasírovanými stroužky česneku a solí (přiměřeně…)
4. Placku stejnoměrně natřete jemnou vrstvou créme fraiche, jak zjistíte – zejména ten originál je spíše tužší konzistence, a proto vše opět zařídí vaše prsty s pomocí vaší trpělivosti
5. Na pánvi osmahnete, či spíše pouze necháte zesklovatět nakrájenou cibuli (to kvůli dostatečné tepelné úpravě a zjemnění chuti)
6. Cibuli z pánve rozprostřete na těstovou placku
7. Dozdobíte a navršíte další žádané suroviny – sýr Munster a slanina jsou spolu s cibulí to absolutně nejlepší
8. Rozehřejete troubu na cca 250 stupnů (nebo maximum) (za předpokladu, že nevlastníte opravdovou pec)
9. Pečete cca 12-15 minut, okraje budou mírně dohněda a povrch zapečený

 

Podáváte s čím jiným, než alsaským bílým vínem! Ideální je suchý alsaský ryzlink nebo pinot blanc barrique stejného původu. Nehodí se: gewurztraminer, ryzlink s vyšším zbytkovým cukrem, tato vína si nechte k dezertu.

Dobrou chuť, a na zdraví!

PS Už jste zkusili? Chutnalo? Jak a kde doma skladujete Munster? A taky tento víkend vaříte a pijete po francouzsku?

3 x OTBN, aneb 3 skvělá vína na konci února

Únor končí, z tradičního víno výletu už jsem zpátky, ještě jsem ani nevybalil svých 14 beden s vínem a už tu byl poslední únorový víkend – zasvěcení vědí, že právě poslední únorová sobota je OTBN, tedy “Open That Bottle Night”, tj. svátek a příležitost otevřít nějakou tu lahev, která je pro nás (nikoliv cenou) vzácná – původem, vzpomínkou, nebo protože je jen jediná nebo poslední… V každém případě by měla být skvělá!

Loni jsem dal při této příležitosti Korsiku, letos 2 Moravy a jednu Itálii:

1)

Moji přátelé vědí, že ještě před pár lety jsem o vlašáku prohlašoval, že mi nechutná a vlastně, že je mi protivný. Jednoduché – to proto, že v té době jsem omylem zaměňoval špatné víno za špatnou odrůdu. Už pár pátků jsem ale chytřejší a zkušenější a naopak považuji vlašáky za jedny z nejcharakterističtějších a nejzajímavějších moravských vín, vín, které nikdo jiný nemá, a která jsou velmi specifická projevem a příslušností zejména k jižní Moravě a zejména Mikulovsku, a vlastně i Pálavě jako takové.

Pro dnešní večer jsem vybral “chráněnou” lahev od oblíbeného špičkového vinaře p.Iliase z Pavlova: Ilias – Ryzlink vlašský 2008 zařazen jako jakostní, suchý, z trati Slunečný vrch.

Sympatické na tomto rodinném podniku je fakt, že jedou přírodně a v zásadě bio, ale nikde to nevytrubují, omezí se pouze na konstatování “ošetřeno bez chemických prostředků”.

Nuže, víno. Jemná, řídce zlatá barva. Ve vůni a chuti jemná mineralita, ryzlinková říznost, přemýšlím – mango (?), náznak oříšků, šťavnatost a přesto zakulacené a na zemi (takový ten vlašákový základ), kyselinka akorát, svůdně pitelné… Zároveň výrazné, plné, s výrazem. Nádherné víno! Chutnal všem a mně nejvíc  U mne velmi vysokých 4.5 hvězdy, tj mezi “líbí” a “šílím po tom”. Vřele bych doporučil, je to samozřejmě ale jen teorie, protože ten již nikde nekoupíte, moje lahev to byla poslední… Co nevidět vyrazím do Pavlova za dalšími úlovky! Tohoto skvělého vinaře a jeho produkci vám doporučit mohu!

2)

Pamatuji, jak jsem se prvně ošklíbal nad zastávkou u vinaře Cíchy. V nohách jsem měl zrovna asi 20 kilometrů a ještě dalších 30 mne na bicyklu nádhernou slováckou přírodou čekalo, děsivý stoupák na Svatý Antoníček z Blatnice se zrovna děsivě tyčil přede mnou… V Cíchově sklípku na úpatí kopce jsme s kamarády ochutnali místní Roháč a ehm, měli jsme dost… Musím říci, že ani v další sezoně jsme mu nepřišli na chuť a vlastně nevěřím, že by to mohlo nastat.

Naprosto jinak tomu bylo ale letos, tj. loni, se vzorkem šardonky ročníku 2010 (kterýžto jako ročník jsem jinak převážně ignoroval). Vzorek této chardonky byl tak dobrý a tak oslovil, že po dojezdu cyklotůry po vinných stezkách jsem okamžitě běžel v Uherském Hradišti v cíli do stánku a koupil poslední 2 dostupné lahve tohoto vína.

Lahev druhá, poslední, se stala druhým vzorkem dnešního OTBN večera.

Tedy Cícha – Chardonnay 2010 pozdní sběr, z trati Kamenice.

Ač mladé víno, barva spíše intenzivní a zralejší, obvzláště ve srovnání s prvním vzorkem. Ve vůni citrusy a elegantní bonbony. Suchý a řízný základ. Nečekaná (naprosto) elegance.

A možná začnu studovat geologii, což bych jako víno-fanoušek stejně měl. Vážně mne zajímá na jakých šutrech tahle dobrota rostla! A hle, název trati (Kamenice) mi to potvrzuje…

Moc pěkné víno! Doporučuji! U mne 4 hvězdy, jako “líbí”.

3)

Třetí vzorek byl červený, tahle lahev sice nebyla vzácná ve smyslu “jen jedna” nebo “poslední”, protože, pojistiv se, zakoupil jsem celý karton… Za to jsem šel na jistotu a chtěl jsem pohostit a potěšit sebe i spolusedící něčím dokonalým. Navíc, jaro je ve vzduchu, a Italia mia je čím dál blíž!

Toskánské vinařství Caiarossa a jejich tzv. biodynamické víno Pergolaia 2007.

Tohle – je nádhera, je jaro, je Toskánsko v lahvi, skoro jako kdybych už v té Itálii byl. Sangoviese a chlup Merlotu a Cabernet Sauvignonu, ovocné, svěží, nenudí, je jen prostě lahodné a těší. Nádherné víno, plná palba 5 hvězd mojí stupnice. Vřele doporučuji. Vivat Italia, vivat Toscana, v neposlední řadě, díky pane Skleničko.

Uzavírám tím, že letošní OTBN se velmi vydařil!

Tedy nezapomeňte, pro potěchu ducha a smyslů, a také – na zdraví!

 

PS Co jste si na OTBN otevřeli vy?