Na kole vinohrady – zpráva o vítání jara v UH 2011

Nejlepší vítání jara, jaké jsem za posledních pár let zažil

Víkend 16-17/4/2011

O minulém víkendu jsem se účastnil dlouho avizovaného a mnou velmi očekávaného víkendu na akci „Na kole vinohrady„, kdy se oficiálně otvíraly cyklostezky a vínostezky na Slovácku. Akce startovala v Uherském hradišti a jednalo se již o 5.ročník. Pro mne to byla jízda číslo 2, první jsme dali s přáteli na podzim.

Jak jsme si tuto jarní akci užili? Čtěte dál! 🙂

Z mých kamarádů mi nakonec dali všichni pod různými záminkami košem a tak jsem na akci vyrazil pouze sám v doprovodu mladého pana syna.

Po příjezdu do UH a ubytování v již ozkoušeném a oblíbeném penzionu MAXI, byl páteční večer především ve znamení příjemného dýchánku v neméně oblíbené vinotéce vinaře Hrušky ve Vodní ulici. Bylo to jednak setkání se „starými“ a dobrými přáteli, a zajisté také opakované a důkladné protestování téměř kompletního sortimentu vinařství. Z testovaných vín vyzdvihnu zejména: svěží a velmi přístupnou Mullerku Thurgau 2009 PS, která sdílela některé charakteristiky s Muškátem. Dále vyzdvihnu o třídu elegantnější Rulandu šedou, také 2009 PS, a za další již dříve ozkoušený a oblíbený – Dornfelder 2009 PS.
Smutnou zprávou naopak je , že již jsou vyprodány a nedají se koupit: ani můj oblíbený kopřivový Sauvignon 2009 PS a ani růžová Frankovka 2009 PS, takový je svět vína! 🙂 Já obojí ještě doma mám, ha!

Zpět k hlavní akci:

V sobotu jsme se probudili do zatím ještě chladivého a slunce prosvíceného rána, při dobré snídani jsem ještě znovu rozmýšlel, jestli přeci jen bych se z té nejdelší 50km trasy neulil a „nedal tam“ nějakou rodinnou, ale detailním studiem mapy bylo stále zřejmější, že jih je ten směr, kterým se chci dnes vydat a nenechat si ujít kopečky a stráně v okolí Blatničky a Blatnice…

O půl desáté jsme už stáli na náměstí ve společnosti desítek a možná i několika set dalších příznivců jarní přírody, kola a vína. Po registraci jsme si ještě vyzvedli luxusní detailní cyklomapu v infocentru na vedlejším náměstí a před desátou opět netrpělivě postávali, tentokráte již v davu, před startovní bránou.

Jako obvykle startovní výstřel pro první, nejdelší trasu přišel pár minut po desáté hodině a my jsme vyrazili na cestu.

První kilometry, zejména městem, stoupáním kolem Kunovic a na Hlukovský stoupák – byly ještě ve znamení skupinové jízdy. Tento táhlý stoupák však byl přesně tím sítem, který automaticky rozdělil cyklisty dle výkonnosti a tak z původního chumlu na startu, se nyní tímto dlouhým kopcem táhl několikakilometrový had postaviček šlapajících do pedálů. Den se ohřál velmi rychle a už na vrcholu někteří odkládali vrchní vrstvu oblečení, zručné sundávání bundy za současného vytrvalého šlapání do pedálů jsem obdivoval.

Na rozdíl od loňského osobního útlumu již krátce po startu jsem letos nepřepálil start a naopak (i po zbytek dne) si snažil hlídat, že celou cestu pojedeme pohodovou a plynulou jízdu pokud možno vyrovnanou rychlostí, tak abychom se pohybovali kupředu a abychom zároveň mohli těšit zrak i další smysly jarní přírodou.

První oficiální víno-zastávku jsem minulý rok minul, to proto, že málokomu se chce zastavovat v rychlém sjezdu těsně před Hlukem, když je to poprvé, co jsme se tak krásně rozjeli. Nuže, konstatuji, příště již stavět nebudu, Blatnický roháč od Blatelu jsem nyní zkusil a myslím, že ta setrvačná energie by byla bývala lépe využita, kdybych býval vůbec nezastavoval a zkrátka pokračoval v jízdě.

De fakto díky této první víno –zkušenosti na trase a také v upomínce na minulý ročník, jsem se rozhodl, že krom zastávky u Hrušky, dalším vinařům po cestě věnovat pozornost již nebudu. A vůbec mne to nezklamalo, a potěšení z dech-beroucím způsobem nádherné jarní přírody mne velmi naplnilo a nabilo.

Kilometry pěkně ubíhaly, kolo se posunovalo vpřed a já jsem byl najednou se všemi těmi kopci smířený a naopak si je téměř zvráceně začal užívat, no zkrátka – když jsem několikrát v dlouhém kopci v pedálech již nemohl, z kola jsem slezl a o to pomaleji se pohyboval krajinou a těšil se z ní. V polovině dubna již vše kvetlo a pučelo. Krom rozkvetlých stromů, bílých jabloní a růžových třešních, fialek v trávě, tisíců pampelišek, se občas ozval i basující čmelák, bylo slyšet jarní čiřikání ptáků, kochal jsem tulipány na předzahrádkách, potůčky s jarními vrbami ve vesničkách a vše bylo zelené, plné energie a v pohybu.

Po stoupáním z Boršice (s mimochodem krásným výhledem do kraje v táhlém oblouku) následoval krátký sjezd a povinné brzdění v Blatničce před Hruškovou vinotékou. Tady jsem si jen stručně osvěžil dojmy z předchozího večera, vinař Hruška naléval a dával degustovat žíznivým cyklistům… 🙂 (Mimochodem, na podzim pořadatel hlásil, že v tento den budou policisté k ovíněným cyklistům tolerantnější, ale nyní na jaře nic takového nezaznělo.) U Hrušky jsem se znovu potěšil především svěží a přístupnou Mullerkou s muškátovými tóny a vyrazili jsme se dál.

V Blatnici jsme se tentokrát rozhodli oběd v Roháči vynechat, představa řízku, který bych po zbytek cesty (a to jsme byli zhruba  v polovině na 25.kilometru) musel s sebou vozit v břiše, mi nepřišla atraktivní. Myslím, že i toto rozhodnutí přispělo k celkovému pohodovému vyznění dne a také k tomu, že jsme nakonec zdárně dojeli na místo určení… To však zatím předbíhám.

V Blatnici především nastala nutnost volby, zda jet již, zdálo se, kratší a přímější cestou, po silnici směrem k UH, anebo zda poctivě následovat mapku s nákresem trasy. Jsem opravdu nadšený, že jsme se rozhodli pro to druhé. To druhé znamenalo poddat se poslednímu, ale za to pořádnému stoupáku – na Svatý Antonínek. V prudkém stoupání do kopce obcí jsem mimochodem opět míjeli dalšího vinaře – Cíchu, který mne loni neosloval, a letos – skrze svůj Veltlín 2009 a RR 2009 – pokračoval v započatém trendu… 😦 Můj skromný názor, tam se stavovat nemusíte…

A pak jsme objevili ráj. Doslova. Nechtělo se mi plazit se a tlačit kolo prudkou silnicí do kopce, když příroda, tak příroda. Vzali jsem to boční cestičkou skrze vinohrad. Zde na jarní stráni, v záplavě pampelišek lemující kraj vinohradu, (a jako certifikovaný vinař-kadet jsem zkoumal i vedení révy 🙂 ) jsme našli ráj na zemi. Slunce svítilo, tráva voněla, rozhled přes geometricky úhledný vinohrad a rozkvetlé koruny jabloní, popatření Blatnice, která se z té výšky a dálky stala malinkou a nepatrnou a výhled do krajiny široko a jižněji – daleko – byl dech beroucí. To zdaleka ještě nebyl vrchol. Ten přišel až o pár desítek metrů výše, tam kde skončil vinohrad, kde začínaly zelené stráně, před námi do kopce srovnaná alej vzrostlých kaštanů a jabloní, uprostřed louky studna, potůček, který tu zrovna čistily děti, dáma s psíkem a nad tím vším silueta žlutavého chrámu kostela. Já jsem na pohádku nedíval, já jsem v ní byl…

Po řádném odpočinku a vydýchání nás již žádné další významní stoupáky nečekaly, to bylo dobře, naše nohy i naše těla již po asi 30 kilometrech jízdy ztěžkly a převody byly najednou těžší, a naštěstí jsme se směrem k Uherskému hradišti již spíše vezli. Pomohlo, že celou trasu už jsem dříve jel, takže přes občas nenápadné malé či případně chybějící ukazatele a šipky jsme již jeli po paměti, jako dobří holubi, kteří se do hradišťské vinotéky ve Vodní ulici, a rádi, vracejí.

Na náměstí jsme dorazili okolo půl třetí, v domnění, že jsme možná již poslední, bylo to ale naopak, i přes naší šnečí jízdu a jistě také díky tomu, že jsme nestrávili až tak mnoho času u vinařů, jsme naopak dorazili jako jedni z prvních.

Tuto jízdu a tento výlet hodnotím jako skvělý a takový, co předčil moje očekávání a vrchovatě vrátil protihodnotu vložené energie.

Lessons learnt:

  • Akce Na kole vinohrady (UH, Slovácko) – příště a snad i mnohokrát – určitě zas ano. Jarní akce je z výše popsaných důvodů ještě krásnější než ta podzimní (ta má také svoje – jiné kouzlo).
  • Trasa tzv. Blatnické roháče, tj. UH, Hluk, Boršice, Blatnice, Blatnička, Blatnice, Sv.Antonínek, Ostrožská lhota, Ostrožská nová ves, a přes mokřady a lesy u Uherského ostrohu zpět do UH – je nepochybně nejkrásnější, jakkoliv při délce 50km a 130metrech převýšení dá mírně zabrat, ale pokud ji ujel takový nesportovec jako já – zvládnete to taky. Nakonec se moje trekingové, neboli krosové kolo ukazuje jako ideální, horské kolo mi vůbec nechybělo, cesta většinou vedla po asfaltce nebo zpevněné cestě, pouze ve finále v lesích před UH to více drncalo.
  • Hruška – znovu potvrdil vysokou kvalitu celkovým průřezem svojí produkce, viz dále poznámky o víně.
  • Kde bydlet: Opakovaně vyzkoušeno v hotelu Maxi, kvalitní a také stylové ubytování u italského majitele, dobré snídaně.
  • Kde jíst: v Maxi mají dobré snídaně, pizza je ale spíše slabší průměr, po negativní zkušenostech u Dvořáků jsme zkusili Rotter, a vy můžete také – tam se nemusíte bát, na svíčkové a moravském vrabci (maso bylo potřené česnekem – proč?) byl znát poctivý a nešizený přístup, jakkoliv výsledek nebyl úchvatný, ale jen dobrý, ale i to se počítá
  • Kde nejíst: restaurace či spíše hospoda Koruna, pajzl
  • Kde nepít: jen připomínám zkušenost od lonška – sklep u Juráků, letos jsem se již netýral
  • Kde rozhodně pít a degustovat – to nejlepší z UH nakonec: vinotéka Hruška, Vodní ulice

Na které další pěkné akci se spolu příště potkáme?

Kolik už máte letos najeto? A napito? 😉

Už jste viděli fotogalerii? Podívejte se! 🙂

A v zápětí sem dolepím čerstvé známky z velkého dvou-večerového testu u Hrušků!

Na zdraví!

Reklamy

Strasbourg 2011 Report – part 2

Tato část je doplňující text k prvnímu dílu reportáže, a je to již spíše souhrn informací a dat a také odkaz na obrazové záznamy.

Lessons learnt – vína (shrnutí)

Myslím, že i letos jsem si zas opět o něco opět prohloubil svoje stále ještě mizivé know-how o francouzských vínech. Zopakoval jsem si a potvrdil některé znalosti a jiné jsem si zas doplnil.

 

Regiony, po kterých se už umím mírně „rozhlížet“, respektive tuším, kam se v nich podívám příště, jsou

  • Alsasko (a konkrétně ryzlinky), příště budu shánět další tipy na ryzlinky a zkusím i jiná bílá z tohoto regionu, alsaské ryzlinky považuji za ztělesnění elegance (nejen ryzlinkové)
  • Bordeaux (napito mám zejména v oblasti v pravé části srdce regionu, tj. Saint Émilion, Pomerol, Lalande Pomerol a další Bordeaux supérieur), zde jsem si mimo-jiné potvrdil i znalost, že i mladší ročníky vín odsud jsou dobře pitelné a pěkně chutnající, mimojiné díky vyššímu podílu Merlotu, na rozdíl od Bordeaux vín tzv. „nalevo“, která mají více Cabernetu Franc (a také C.Sauvignon) a musí se nechat pár roků, než třísloviny zjemní a začnou hladit. Příště budu shánět více dalších domů z Bordeaux…
  • Rhône – mám rozkoukáno po pár domech a vínech a to v podoblastech (AOC) Côtes du Rhône, Coteaux du Tricastin, Gigondas a jako správný Čech, co v dětství neustále v rádiu slýchával Michala Tučného – Châteauneuf-du-Pape. Dá se ale říci, že zrovna oblast papežských vín mne zatím nezaujala, červená CHDP, která bych si býval mohl dovolit a který by mi chutnala, jsem zatím nenalezl, zajímavou zkušeností naopak bylo zkoušení papežských bílých… Jinak celkově červená od řeky Rhôny si mne velmi začínají omotávat okolo prstu, například pro svoji temnou, sytou barvu, a divokou a temperamentní chuť a strukturu… Syrah!
  • Burgundsko – potvrdil jsem si, že zatím neumím – neznám, a co jsem zkusil, spíše jsem zalíbení zatím nenalézal, až nakonec jsem nalezl nějaká velmi pěkná červená i bílá, ale je zkrátka poznat, že moje česká huba (pardon), která nemá tohle napito, si teprve zvyká… 🙂 Dopříště natrénuji a polepším se…
  • Champagne – pravému šampaňskému se domnívám, že zatím neholduji hlavně proto, že jsem je pořádně ještě nepil, letos jsem již nestačil, ale protože například právě čtu knihu Jana Šmída „Obrázky z Champagne“, je mi jasné, že i tato oblast bude příště na mém programu

Pro zjednodušení vám doporučuji toto

  • pokud vy příště pojedete – a poprvé, a o francouzském víně víte či nevíte skoro nic, zkuste na vaší první návštěvě alespoň mnou doporučovanou „Danielovu francouzskou ABeCedu“: ryzlink z Alsaska, červené z Bordeaux, a šampaňské z Champagne
    pro písmeno „A“ a tedy pro skvělé alsaské ryzlinky osobně doporučuji Beck-Hartwegovi z Dambachu a doménu l’Oriel, tj. manžele Bourovi z Niedermohrswihru
    pro písmeno „B“, tj. červené z Bordeaux navštivte pana Pierra Siraca z Moulonu, jejich byť základní a velmi levné  Chateau Le Porge krásně poslouží jako červené seznámení s Francií
  • pojedete-li po druhé, přidejte k tomu červená od řeky Rhône,  a bílá i červená z Burgund
    pro skvělá červená od řeky Rhône osobně doporučuji doménu de Grangeneuve z Roussas
  • pokud náhodou (a je to velmi snadné) tomuto koníčku také propadnete a začnete-li jezdit opakovaně nebo pravidelně – budete pak již chtít zkoušet například červená Bordeaux z levého versus z pravého břehu, červená z údolí řeky Rhôny, následně jih versus sever… no a uvidíte sami, čemu propadnete, a co pak budete chtít více rozvíjet… jistě brzy pak budete chtít i srovnávat různé ročníky stejných vín od stejných vinařů, experimentovat s délkou skladování mladých vín, nebo třeba zkusit nějaké grand cru classé… tato záliba nemá konec…

Shopping list – vína

 

Vína, která jsem již zmínil v první části reportáže; zde znovu uvádím celý kompetní seznam vín, která jsem letos hodnotil jako nejpěknější, a od kterých jsem nakoupil vícero kartonů:

  • Oblast Vinař / doména Víno Ročník
  • Alsace Beck-Hartweg, Florian / fam. Riesling 2009 Cuvée Prestige 2009
  • Alsace Beck-Hartweg, Florian / fam. Riesling 2009 Grand Cru Frankstein 2009
  • Alsace domaine de l’Oriel, Claude Weinzorn Riesling Grand Cru Brand 2006
  • Alsace domaine de l’Oriel, Claude Weinzorn Riesling Grand Cru Sommerberg 2007
  • Alsace domaine de l’Oriel, Claude Weinzorn Riesling le Z 2008
  • Bordeaux Chateau Haut-Goujon, Scea Garde Lalande de Pomerol 2004
  • Bordeaux Chateau Trapaud, Scea Larribiere Saint-Emilion Grand Cru 2001
  • Bordeaux Chateau Trapaud, Scea Larribiere Saint-Emilion Grand Cru 2007
  • Bourgogne domaine Charles Allexant et Fils Bourgogne Pinot Noir 2008
  • Bourgogne domaine Charles Allexant et Fils Rully „Les Cailloux“ 2008
  • Bourgogne domaine Olivier, A.&R. Olivier Nuits St Georges 1er cru Les Damodes 2006
  • Bourgogne domaine Olivier, A.&R. Olivier Santenay 1er cru Beaurepaire 2008
  • Rhône domaine de Grangeneuve, O.&H. Bour La Truffiére 09 2009
  • Rhône domaine de Grangeneuve, O.&H. Bour Syrrattitude 08 2008
  • Rhône domaine de Grangeneuve, O.&H. Bour Tradition 08 2008
  • Rhône domaine Rigot Prestige des Garrigues 2005
  • Rhône domaine Rigot Volupté 2008

Tím, že se tato vína dostala do mého výběru, znamená to, že přímo na místě jsem je, ve ztížených podmínkách výstavy, jako 5hvězdičková, případně 4,5hvězdičková. Jako taková již byla zanesena do mojí databáze vín se známkami. Znovu avizuji, že tak je je letos bude průběžně otvírat a degustovat a hodnotit sám nebo s přáteli, více detailní informace, popisky a zážitky se budou objevovat na těchto stránkách.

Lessons learnt – Organizace

Aneb jak organizovat podobný výlet příště a inspirace pro vás:

 

Příprava před cestou

Investujte do ní (času a energie) tolik, abyste více zhodnotili váš nový zážitek. Je vhodné mít něco načteno, ať už minimálně reportáže z let minulých ohledně organizace a konkrétních tipů na vína, a zejména i nějaké poučení o francouzských vínech. Pokud neřídíte a nestihnete si načíst dopředu před cestou (já jsem to zatím nestihl nikdy), můžete nějakou encyklopedii o francouzském víně studovat i cestou na místo za jízdy… Někteří vyrazili do akce vybaveni mým vlastním vytištěným nákupním seznamem z minulého roku, i to vám doporučuji … 🙂

Doprava

Doporučuji kombík, nebo jiné auto s dostatečně velký, kufrem, a pokud to okolnost dovolí – ideální počet osob do auta je 3, to 4.té volné místo se hodí pro spoustu krámů a tašek, a to zejména cestou zpátky a celý zavazadlový prostor tak zůstane volný pro víno…

Věřte tomu, že i pokud náhodou nejste silní víno-milci, atmosféra a nová zkušenost vás dostane a vy nakupovat budete chtít. A případná frustrace, že jste 600 kilometrů daleko od domova a nemáte si kam dát nákupy a tedy nenakoupíte – může být vysoká…

V rámci přípravy, pokud cestujete s lidmi, s kterými si navzájem věříte, je vhodné uzavřít elementární dohodu ve smyslu „do kufru se nám vejde maximálně 30 kartonů, takže každý z nás může nakoupit maximálně 10 kartonů“ nebo podobně… Překvapení na místě a/nebo když vás někdo vypeče – nemusí být příjemné…

Teaming na výstavě

3 osoby je zároveň myslím maximální počet osob, kdy prakticky dává smysl obcházet spolu vinařské stánky a testovat, ve větším počtu najednou je to již málo praktické a neohrabané, v neposlední řadě také s ohledem na tlačenici v davech. 4 osobám doporučím rozdělit se na dvojice. Pokud jste ve skupině a vaše znalosti a dovednosti (vinné i jazykové) jsou dostatečné a přiměřeně vyrovnané, za jako dobrý nápad také považuji strategii rozdělit se na pracovní týmy, jedni například obíhají červená z languedocu, druzí bílá z burgundy, pak si vzájemně posdílejí tipy a jedou další kolo obráceně… Možností je mnoho…

Vybavení s sebou

Není potřebné téměř žádné, přehled stánků a zastoupených apelací a vinařů zakoupíte u vchodu (4EUR), notýsek s propiskou na poznámky máte v kapse. Někdo si dělá dokumentaci i malým digitálním fotoaparátem; je také rozumné nosit s sebou malinkou lahev s vodou.

Občerstvování

Jídlem a pití vody – obojí potřeba nepodceňovat, jinak i při poctivém vyplivování budete brzy zavíněni a vaše mysl se stane méně přítomnou a váš krok více nejistý… A to není ideální stav pro další testování a degustace – v takovém momentu opět záhodno udělat si pauzu.

Nákupy

Nákupy doporučuji dělat průběžně, odvážnější a rozhodnutí začínají již v pátek, já většinou v sobotu, každopádně balíčky jenom platím (bez problémů všude kartou, hotovost není potřeba, pokud ji stejně nemáte a cena při platbě kartou je stejná) a nechávám je u vinařů. Nedělní ráno je potom ve znamenání obíhání stánků, vyzvedávání zaplacených nákupů a stěhování do auta. Pokud stejně jako já patříte mezi osoby, které nekupují několik jednotlivých lahví, ale spíše několik – vícero – či mnoho bedýnek, budete potřebovat buď vozík typu rudlík, který vám možná půjčí některý z ochotných vinařů, anebo je tu přímo služba zápůjčky pojízdných vozítek-klecí na čtyřek kolečkách, půjčovné je 2EUR na hodinu a půjčí vám jej maximálně na 2 hodiny, čas více než dostatečný…

Navržený a doporučený časový plán

  • Většina lidí jezdí na tento výlet na pátek spojený s víkendem, již podruhé jsem vyzkoušel a nabízím k vašemu zvážení stejný časový model i pro vás:
  • Pátek ráno až dopoledne – cesta na místo
  • Pátek odpoledne – salon vín, první seznámení, rozhlédnutí, otestování vyzkoušených a minule oblíbených vinařských domů a vín
  • Pátek večer – procházka nočním městem a hospoda
  • Sobota – poklidná snídaně v kavárně v centru (Paul to vždy vyhrává)
  • Sobota- většina dne – hlavní časový prostor pro salon vín, degustace, testování, ochutnávky, nákupy modelem dle popisu viz výše
  • Celodenní občerstvování a oběd taktéž ve výstavní hale, formou obložených baget a chlebů (2011: v cenách 6 až 7EUR dle složení), fois gras, čerstvých ústřic (2011: 6ks 6,5EUR)
  • Sobota – pozdní odpoledne – odpočinek na hotelu nebo v kavárně, návštěva samoobsluhy a pořízení sýrového bohatství…
  • Sobota večer – procházka večerním centrem, hospoda / bar
  • Neděle ráno – včasné vstávání, přejezd k výstaviště automobilem kvůli možnosti rozumně zaparkovat
  • Neděle dopoledne – vyzvednutí nákupů modelem viz výše, případné poslední ochutnávky na závěr (tedy pokud zrovna nebudete řídit), nákup posledních mňamek a přemístění celého nákladu do auta
  • Odjezd… oběd na odpočívadle

Uvidíme se příští rok? Pojedeme společně? 🙂

Fotografie

Nabízím vám přístup do složky s obrázky z výletu a výstavy; obrázky jsou ne příliš obrazově kvalitní, dělané levným kompaktem jednou rukou, kdy druhá ruka většina balancovala sklenku s vínem a v rychlosti;  doufám, že pro vás budou alespoň částečně informativní, a rozhodně inspirativní… Klikněte zde  – a Užijte si to!

Tak do příště, a na zdraví!

Slovo na závěr: ještě zvážím, zda poznámky a poznatky mých přátel, kteří na výletě byli se mnou, sdružím do třetí, dodatečné části reportáže, anebo je přilepíme pod tento článek v podobě komentářů… Sledujte tyto stránky! 🙂


Francouz z francouzské samošky

Francouz z francouzské samošky, aneb víno s medailí za 4 eura

Jako výplň pro vaše čekání na pokračování reportáže a závěrů z Francie, nabízím tento zápisek.

Místo děje: Strabourg 19/2/2011 – V sobotní večer, a de fakto po cestě do hospody, jsme míjeli s kamarádem samoobsluhu, napadlo nás skočit pro pár drobností na další ráno. Krom opět šokujících polic se zeleninou a ovocem překypujícími čerstvostí (v únoru), barvou, svěžestí a vůní – tu na polici nenápadně stáli – samí vinní medailisté! Právě jsme absolvovali další den na výstavě opravdových vín s mnoha tisíci zcela vážně míněnými vzorky – a tady v historickém centru v malé samoobsluze – se tísnil jeden medailista vedle druhého – a mnozí v cenách od 3,99 do asi 7,99!

Mais quel malheur! Co si počít? Již jsem měl zaplaceno a zabookováno asi šedesátku lahví, pečlivě vybraných, přeci tu nebudu nakupovat naslepo nějaké patoky! Nebo ano?

Očima jsem přejížděl po řádkách až se moje oči zastavily – stálo tu na polici za 4,99Eur, a se zlatou medailí z Maconu a s doporučením Guide Hachette 2011: Reserve de Fonsalis, 2007, AOC Fitou, tj. víno z regionu Languedoc-Roussilon. (Ach mládí, kde jsou ty časy zrzavých francouzek z jihu Francie… 🙂 )

Konečně jsem tedy ulovil nějaké další víno z Languedocu, kde, jak kdysi televizní vinař V.Železný radil, se „dostanou pěkná a pitelná červená, podobné kvality jako v Bordeaux, ale za nižší ceny“. (konec citace)

Lahev jsem doma otevřel hned druhý den po příjezdu domů, a to jako komplement k mimořádné domácí události, sýru Munster. Měl jsem trochu obavy, aby náhodou tohle víno za pár korun a vybrané naslepo nebylo stejně dobré, jako všechny moje ostatní těžce odpracované skvosty.

Takto tedy promluvil Languedoc-Roussilon:

Z většiny by ve složení mělo jít o Carignan, tedy odrůdu pro tento jižní cíp země typickou, jakkoliv složení není uvedeno, já si dovolím tipnout i náznak Syrahu.

Barva je jasná, světlejší a divoká červená, s odlesky do fialové, myslím, že takové jsem viděl například růže.

Francouzsky sametová vůně s příslibem hladivé třísloviny, další nedokážu identifikovat (náznak zeminy / půdy ?).

Třísloviny je reálně v chuti jen pomálu, a nedostavuje se, ale je tu příjemná ovocnost a svěžest, v pozadí možná trochu vadí náznak jakoby jemné hořčiny (?), ale i tak! Víno je to slušné, lehčí, chutné a velmi velmi pitelné, k sýrům třeba celý večer.

Závěr: 3 a půl hvězdičky, skoro 4, sakryš, přeci nezačnu ty hvězdičky ještě čtvrtit, nebo snad ano? Ne, 3,75 se mi nechce znamenat, zůstaneme na 3 a půl… Kvality následně otvíraných francouzů nedosahuje (díky bohu!) ale velmi pěkné víno za pár korun, když člověk ví, kam sáhnout. (Můj kamarád Petr si takových různých vín v této relaci a s medailemi nabral rovnou 6, jsem zvědav na jeho report.)

Příště to v té samošce zkusím zas!

A Munster? Ten, jako obvykle neměl chybu… 🙂

Strasbourg 2011 Report – part1

Report: Únorový Strasbourg 2011 aneb „Francouzské víno pro začátečníky – II.ročník“
(část 1)
(část 2 již také publikována)

 

Je za námi druhý ročník vinného výletu za francouzskými víny do Strasbourgu; pro připomenutí pro ty, co ještě neznají anebo nečetli zprávu z výletu z roku 2010:

Vignerons Indépendants je sdružení spíše menších a tzv. nezávislých vinařů. Není to záležitost jedné či několika apelací či regionu/ů, ale spojuje vinaře ze všech regionů rozlehlé Francie. Je to sdružení, které ctí určité elementární zásady a dá se tak chápat jako určitá garance a úroveň kvality a poctivého přístupu. Charta sdružení je k prohlédnutí zde (.PDF).

Únorový salon vín, který se koná ve Strasbourgu vždy v únoru, je ve skutečnosti jeden z těchto eventů pořádaných sdružením Vignerons Independants a tato událost se ve skutečnosti koná několikrát v roce také v dalších vybraných metropolích celé Francie, ale na rozdíl od třeba Nice, Lyonu či Bordeaux, a vlastně i Paříže, pro nás Středoevropany je Strasbourg relativně luxusně blízko, cca 600km z Prahy, což se rovná cca 6 hodin jízdy autem.

Na tomto výletě jsme s kamarády byli už minulý rok, takže určité zkušenosti a také představy a očekávání jsme od akce již měli, co tedy bylo stejně, co bylo jinak a jak se nám výlet líbil? A třeba i něco trochu o víně? 🙂

Prvním rozdílem od loňského roku bylo složení týmu. Zatímco v roce předchozím jsem vyrazili pohodlně ve 3 osobách a v jednom kombíku, řízením osudu a událostí a v neposlední řadě silným marketingem loňské zkušenosti a mojí webovky se tým zájemců o výlet významně rozrostl, nakonec v „naší skupině“ vyrazila 2 plná auta, tj. 2×4 osoby. Jak dále popíšu, tento fakt měl i některé praktické dopady na možnost přivézt si něco z výletu zpátky…

Po krátké noci bezespánku a po šesti hodinách jízdy a vyložení cestovních zavazadel na hotýlku jsem již netrpělivě přešlapovali před branami výstavní haly ve čtvrti Wacken. Úderem 15.hodiny se 4 denní výstava pro návštěvníky otevřela a pro nás začala 3 denní parádní degustační jízda. Co tu člověk našel a objevil:

Bylo to stejně jako minule, zastoupeno několik stovek (!) vinařů, vinařských rodin a domén z celé Francie.

Jejich stánky se opět táhly v 5 oboustranných, tedy defakto 10 nekonečně dlouhých řadách stánků, táhnoucích se celou délkou obří výstavní haly. Mým skromným odhadem to tedy bylo miminálně 10×50, ale spíše ještě více výstavních stánků. Pronásobením například minimálního počtu 5 různých vinných vzorků na každém stánku (a ono jich vážně bylo vždy více), dostaneme skromným odhadem číslo 2,500 různých vinných vzorků k ochutnání.

(Pohledem do mapy stánků již nyní zjišťuji, že stánků v každé řadě bylo 60… Tak tedy 60×10=téměř 600 výstavních stánků!!! Tj. minimálně 600×5 = přes 3000 různých vín k degustaci !!!)

Zastoupena byla celá Francie, ač jsme byli v Alsasku na francouzsko-německé hranici, zastoupení Alsaska bylo spíše minoritní, nejrozsáhleji byly zastoupeny Bordeaux, tj. „Bordelais“ a Bourgundsko, tj. Bourgogne, a dále další vinařské regiony – Rhône, Loire, Languedoc-Roussilon, Champagne, a další, a to včetně tak vinně poměrně unikátních oblastí jako je Corse (tedy Korsika po našem), zde přiřazená k Provence…

Toto jsou tedy moje pozorování a shledání:

Do tohoto zájezdu jsem (co se vína týče) šel s určitými očekáváními a přáními: Navštívit oblíbené vinaře z minulého ročníku a zjistit, zda loni oblíbené kousky (v domácí vinotéce již dávno vypité) mi budou stále chutnat a zda u nich objevím něco nového pěkného. Na rozdíl od předchozího ročníku jsem myslím za poslední rok výrazně postoupil nejen v teoretickém studiu, ale i při praktické zkušenosti a zejména velké množství různých (ač převážně moravských) ryzlinků jsem chutnal a pil a co se ryzlinků týká, myslím, že mám přiměřeně napito. (Jinak v druhé polovině roku 2010 jsem až na pár výjimek francouzská vína nechutnal, spíše červenou Itáli a opět také Moravu).

Zpět k předstartovním očekáváním začátku tohoto roku před výletem do Strasbourgu, chtěl jsem:

  • Nalézt a objevit zas pár nových vinařů, jejichž produkty budu si budu moci oblíbit a nakoupit
  • A rozšířit a prohloubit svoje know-how o francouzském vínu

A konkrétně jsem měl přání:

  • Nalézt nějaké nové skvělé alsaské ryzlinky
  • Nalézt nějaké základní, tj. velmi chutné a přitom dostupné červené z bordeaux,
    • Zkusit srovnání levého a pravého břehu
    • A alespoň zkusit nějakou top třídu z bordeaux
  • Nalézt nějaké nové základní červené burgundské a bílé burgundské
    • A alespoň zkusit nějakou top třídu z burgundy
  • Ochutnat chardonnay z chablis
  • Nalézt nějaké nové pěkné červené od Rhôny,
    • Respektive zkusit jich více a mj. porovnat severní a jižní Rhônu,
  • Ochutnat nějaké pěkné bubliny, zbyde-li čas

Jak jsem uspěl a další pozorování:

Návštěvou vinařských domů i zde ve Francii jsem si potvrdil, že vína a věci se neustále mění a jsou neustále v pohybu. Některá z vín, co mi loni chutnala a kupoval jsem – byla již zcela vyprodaná a vypitá, jaká škoda! Velmi je mi líto La Truffiére 07, které již nebylo, stejně jako Chateau Le Porge 03… Za další se také ukázalo, že předchozí skvělý ročník pěkného vína, automaticky neznamená stejně povedený ročník příští… (A tak každý rok začínáme naše zkoumání znovu a znovu – věční začátečníci…) Konkrétní poznatky v těchto konkrétních domech viz dále…

Jazyková vybavenost

Zdá se mi, že od loňska se vinaři mírně polepšili ve svojí angličtině, kterou užili hlavně moji kolegové, a řekl bych že v mnohem větším procentu stánků než loni – s ní uspěli. K mému osobnímu uspokojení za svoji osobu naopak konstatuji, že jakkoliv jsem za celý poslední rok francouzsky ani nekvákl a jakkoliv jsem se den první bál ve Strasbourgu byť pozdravit, ke konci druhého dne a den třetí jsem již neměl problém s vinaři francouzsky rozmlouvat a řešit že víno, či chuť či vůně (tj. francouzsky „nos“) je takové či makové, odkud pochází, jaké je podloží atd. Třeba mám s tou francouzštinou ještě šanci… 🙂

Další – nevinné – mňamky

Tato výstava pro nás gurmány, gourmety, mlaskaly (děkuji p.Balounovi mladšímu za toto označení) a žravce je rájem i pro to, jaké další – ne-vinné pochoutky se tu nabízejí. Návštěvu stánku s čerstvými ústřicemi zapitými sklenkou suchého bílého – považuji již za rituál. Stejně tak pojídání obřích překrásných chlebů, voňavých, s křupající a tmavou kůrkou, ďábelsky chutnou střídkou, prokládaných slaninou, šunkou, plátky tvrdých sýrů – to vše v top francouzské kvalitě, což pro nás je (bohužel stále ještě) dosti zásadní šok pozitivním směrem… Letos jsem kromě toho ochutnal i bagetu s klasickou pochoutkou z kachních jatýrek – fois gras, tak teď už vím, co je na tom tak dobré! 🙂 Mimochodem to pojídání a také pití vody jsou nezbytné, vzhledem k množství alkoholu,  pro zachování racionální přítomnosti ducha a vědomí, a také pro zachování stability vlastního těla …

A nyní již to hlavní, víno:

Uvádím jen hlavní highlights a to zejména tam, kde jsem byl již opakovaně a/nebo kde jsem nakupoval. Vězte, že hrubým odhadem jsem běhěm těch 3 dnů, respektive 3 půldenních návštev výstavy ochutnal něco ke cca 200 různých vín. Níže uvedená vína, ta psaná tučným písmem, jsem si vybral jako ze všech testovaných pro mne nejlepší a tedy dle mojí stupnice jsou to všechno vína pětihvězdičková, tj. „★ ★ ★ ★ ★. Nyní se omezím pouze na výčet a případné blesko-komentáře. Jak správně tušíte, během roku se tu postupně budou objevovat detailnější popisky, zážitky a poznatky, jak se budu sám nebo s přáteli mojí francouzskou vinotékou propíjet.


Alsasko

bylo mojí první zastávkou, natěšen na svoje dva loňské významné objevy. Jako první tedy směřovaly moje kroky k l’Orielu a následně k Beck-Hartwegovým.

Domaine l’Oriel, Claude Weinzorn

Vinařství se nachází v jižním Alsasku a bylo na mém nákupním seznamu již z loňska, jejich Rieslingy Grand Cru Sommeberg se již loni pro mne staly vrcholem ryzlinkové elegance a vyzrálosti a plnosti. Krom toho loni jsem zakoupil i Cuvée Arnaud, nicméně v loňském roce testovaná 2004 již byla letos vypitá, a letos nabízený pozdější ročník mi přišel poněkud sladší…

Avšak Riesling Grand Cru Sommerberg 2007 opět potvrdil vrchol třídy, kromě něj jsem okusil a nadšený také nakoupil – Riesling Grand Cru Brand 2006 – z jiné vinice, trochu jinak voní (nádech zeleného čaje) a chutná, ale také top třída. Obě vína jsou vrcholem ryzlinkové elegance, s nádhernou vyzrálostí a také mineralitou. Krom těchto jsem zkusil a shledal jako velmi pěkný také Riesling Le „Z“, skvělý tzv. základní ryzlink v nižší ceně a omezené produkci. Nabízelo se jen 3lahve na osobu, já jsem je přemluvil na 6, s tím, že jim udělám reklamu 🙂 Nezištně a jako obvykle, pokud mi něco tak moc chutná dělám to rád 🙂 Le „Z“ není sice grand cru, ale potěšení a eleganci nabízí neméně vysokou a to za ještě příznivější cenu.
Doporučuji!

Beck-Hartwegovi

Rodina a vinice a vína pocházejí ze severního Alsaska, defakto nedaleko Strasbourgu. Beck-Hartwegovi jsem si loni oblíbil pro kombinaci příjemných, pitelných a při tom velmi dostupných ryzlinků v kombinaci s velmi příjemným lidským faktorem. Jsou to lidé, kteří vás brzy přesvědčí o svém hřejivém přístupu a za chvíli se cítíte jako členové jejich rodiny. Loni jsem u nich nakupoval Riesling 2007 Vielles Vignes (tj. „Staré vinice“), letošní nabídka Starých vinic s číslovkou 09 mi však přišla již příliš cukernatá a po přechutnání celé nabídky jsem nakonec jako top označil a nakoupil: Riesling 2009 Cuvée Prestige za velmi dostupnou cenu, a pak o poznání dospělejší Riesling 2009 Grand Cru Frankstein.

Pro zajímavost, na „place“ byla opět celá rodina, tj. staří pán a paní, ale vše měl již tentokrát pod kontrolou jeden ze sourozenců – mladý Florian v loňském roce úředně podnikání převzal na svoji osobu, takže od loňska se již rodinné vinařství prezentuje pod jeho jménem, tj. Florian Beck-Hartweg.

Doporučuji!


Bordeaux

Jako první jsem běžel k:

p.Pierru Siracovi z Moulonu
v loňském roce jsem vychutnával a nakupoval jejich Chateau le Porge v ročníku 2003, jednak základní rouge a také pak také rouge Cuvée Prestige 2003, které bylo ještě navíc levné. Nicméně, i to již bylo vypité a vyprodané a nabízené pozdější ročníky nebyly zdaleka tak dobré jako ročník 03. Takže zklamání. Mírné zklamání i proto, že starý pán, velmi příjemný, nebyl přítomen a místo něj obsluhoval stánek pan mladý syn… Takže nebylo ani víno, ani hřejivé setkání… 🙂

Nicméně, reputace Bordeaux zůstala zachráněna, pár domů a vlastně apelací jsem obešel a zkusil a nakonec jsem objevil, otestoval a nakoupil víceropěkných kousků. Jako vybrané highlighty a nejlepší z testovaných kousků uvádím:

Chateau Trapaud, Scea Larribiere
a jejich Saint-Emilion Grand Cru konkrétně v ročnících 2007 a 2001, krásný příklad pravého břehu, taniny sametově hladí, cabernetu (CF) je tam pomálu, převažuje merlot, zejména 2001 je pohlazeníčko…

Chateau Haut-Goujon, Scea Garde
a jejich Lalande de Pomerol 2004 – označeno jako tzv. „velké“ červené víno z Bordeaux („grands vins de B.), a také nádhera…


Bourgogne

Jeden z mých zásadních objevů tohoto roku je

Doména Charles Allexant et Fils, zde jsem objevil velmi pěkná bílá i červená! Výborně! K nákupu jsem si nakonec vybral podle v ten moment nejlepší a velmi chutná:

bílé burgundské  Rully „Les Cailloux“ 2008, ovocné, minerální (a také omedailované :),
a nádherné červené burgundské: naprosto zásadní Bourgogne Pinot Noir 2008.

Jako téměř nejluxusnější úlovky zájezdu zmíním skvělou a velmi zajímavou doménu A.&R. Olivier ze Santenay, tuto také jsem měl v seznamu již od loňska,

letošní volba padla na úžasná červená, od každého mám (i vzhledem k ceně) jen jednu lahev a budou to vína pro zvláštní příležitost: Santenay 1er cru Beaurepaire 2008 a cenou nejdražší Nuits St Georges 1er cru Les Damodes 2006 (lahev téměř 900 korun), zavedl jsem si takový zvyk, že z podobných akcí si vozím vždy jednu top lahev, pravidelně cenou, a snad se podaří, že i při vychutnání v domácím prostředí se zopakuje onen úžasný chutový zážitek z Francie…

Rhône

Na únorový salon vín jsem jel mimojiné s tím, zopakovat loňský úspěch La Truffiére 07 a za další ochutnat a srovnat další kousky a pokud možno najít a nakoupit skvělá divoká a temperamentní vína od řeky Rhôny.

Doména Grangeneuve patří do Valée du Rhône, ale nalézá se těsněu hranice s Provence, tedy samotný jih a hodně slunce. La Truffiére 07 bohužel již je také vypit a vyprodán a nabízený ročník 09 je velmi velmi slibný, i když zatím ještě trochu rozháraný a je na něj ještě spousta času, věřím, že se to také dobře vyvine (a 3 kousky se budou vyvíjet u mne doma 🙂 ). Manželé Bourovi opět potvrdili kvalitu, a já, po otestování celé nabídky, jsem nakonec označil jako nejlepší a zakoupil jsem si:

Tradition 08 – vyvážené, komplexní, velmi pitelné
a Syratitude 08, jak sexy-název napovídá téměř (80%)stoprocentní Syrah, tohle je zásadní zkušenost. Obě vína jsou AOC Coteaux du Tricastin.

Doporučuji!

Další skvělé úlovky od Rhôny v mojí vinotéce jsou z domény Rigot a spadají do apelace Cotes du Rhône:

konkrétně jsem si vybral Prestige des Garrigues 2005 a Volupté 2008, obojí defakto středně plná vína s vůní červeného ovoce a skvělá ilustrace toho „jak chutná Rhôna“…

Červená z Rhôny jsou mojí novou vášní! 🙂


Další vína, poznámky a avizo 2.části reportáže

Zkoušel jsem celou řadu vín, jednak z oblastí výše uvedených, která zde neuvádím, neboť mi nepřišla zásadní a 5 hvězdičková, chtěl jsem jen to nejlepší v kombinaci s dostupnou cenou, což mimochodem pro mne představuje ideálně do 10 EUR za lahev, no řekněme průměr byl spíše někde kolem 12 až 15EUR…

Mimojiné jsem pil i několik chardonnay z chablis – ale zkrátka na tohle ještě nemám napito a na tu zvláštní bílou mineralitu s jakoby kovovým nádechem – se mi huba (s prominutím) ještě kroutí, ale špatné to není! – to ryzlinky už mi jdou (jsou elegantnější ale jinak stejné rodiny jako ty z moravy), červená z bordeaux už mám taky více napitá (a to zejména Saint Émilion, a nově jsem sbíral zkušenosti v Pommerolu, ale na levém břehu mám mezery), novou zkušeností pro mne byly Burgundy – jak bílé včetně výše uvedené Chablis, tak červené, které jsem pil možná prvně v životě, v Rhoně se už začínám malinko orientovat, jako předsevzetí příští rok od sebe poznávat nejen levý a pravý břeh z Bordeaux, ale také sever od jihu Rhôny… 🙂 malé cíle nemá smysl si klást …

Nezbyl mi čas na Languedoc-Roussilon, kde dobře vím, žese dají pořídit velmi pěkná červená za dobré ceny, nižší než například v Bordeaux

Nezbyl mi čas na žádné bubliny z Champagne

Nezbylo mi mnoho času na bezcílné bloumání a náhodné objevování – časový prostor byl nakonec velmi krátký, tak tak jsem oběhal to vyhlídnuté a alespoň mírně promyšlené, ale na průzkum a objevy už mi zbylo jen málo – což mne vede k zamyšlení zda příště nepřidat ještě jeden den k zájezdu, výstava samotná je opravdu 4denní…

zpatky doma z Francie / back from France

Očekávejte druhou část tohoto příspěvku, kde ještě jednou přinesu detailní shrnutí nejlepších a mnou doporučovaných vín, kde shrnu lessons learnt a to nejen ty o víně, ale také o tom jak se zařídit, o logistice, zkrátka když chcete vyrazit na podobný výlet…

V dalším díle reportáže se mimojiné dozvíte, že na závěr výletu jsem si v samošce koupil lahev vína za 4 eura s velkou zlatou medailí – a jak to dopadlo…

Také tam shrnu komentáře a vstupy dalších účastníků zájezdu…

Jinak detailní komentáře a poznatky z testů vín průběžně sledujte letos na těchto web stránkách, tak jak se budu letošními úlovky propíjet, sám i s přáteli… 🙂

Zatím, Na zdraví!

Aktualizováno: 2.část již byla publikována ZDE.

Začátek roku na konci ledna, trochu statistiky z osobní vinotéky, a domácí Weinviertel-test

Aneb jak a co bylo v měsíci lednu

První, lednový, měsíc za námi. Ač na konci měsíce, stále ještě jsme na začátku roku, stále ještě můžeme hodnotit, rekapitulovat ten minulý a stále ještě můžeme plánovat ten, do kterého jsme se již zakousli, resp. z kterého jsme již začali upíjet… 🙂

Nové pozorování – tato sezóna není pití vína příliš nakloněna – ano, ono by to svádělo, posedávat, popíjet, a nejenom červené pro teplou náladu, ale občas i ten chladivý a šťavnatý ryzlink… ale když je člověk neustále dokola nastydlý a bere léky, víno tomu prý nesvědčí… 🙂 A tak se člověk omezuje na duchu i těle… 🙂

Nicméně, mezinárodní akce v daclaře se vydařila, a i pár jiných lahvinek a vzorků bylo prozkoumáno…

Slíbil jsem si, že letos si povedu alespoň minimální vinařsko-konzumentskou statistiku, tj. že kromě neustále rostoucího vinného lístku se známkami a to v nové podobě, si povedu elementární informace o tom, co jsem každý měsíc nakoupil…

V měsíci lednu, z věcí co stojí za zmínku, to byly: 2 krabice výběrů ryzlinků z Víno-klubu (jedna pro vlastní potřebu a druhá je připravena pro chystanou akci s přáteli). Za zmínku stála zajímavá a pěkná lahev Riojy Staré Pueblo za cca 155 korun z Makra, pěkná Barbera d’Asti za 160 korun z M&S, velmi pěkné bubliny Prosecco za 190 korun z Wine-foodu a také velmi pěkný Lahoferův RR VOC 2009, co jsem dostal darem od Víno-klubu… Vlastní zásoby jsem také zpracovával, poslední Lacinovo Svatovavřinecké, netušíce, že žádné další lahve už se nedají pořídit… poslední alsaský ryzlink grand cru z minulé Francie

Jinak tímto také odhaluji svoje běžné každodenní zdroje v Praze, tedy v momentech, kdy vinaři, u kterých nakupuji nejraději, nejsou nablízku, a já rychle něco potřebuji nebo mám chuť…: Z běžné maloobchodní sítě moji favorité jsou: Makro, Marks&Spencer, začínám se rozkoukávat ve Wine-foodu a pár nákupů na netu už jsem také zkusil… Budu dále informovat o konkrétních zkušenosti…

Zpět k číslům: stav mojí domácí mini-vinotéky:

  • 1.1.2011: 21 lahví tichých vín a 2x bubliny
  • 31.1.2011:20 lahví tichých vín a 1x bubliny

Jak vidno s těmito parametry bychom nevystačili, protože by to vypadalo, že se nic neděje, nic nekupuji, nic nepiji… Jak všichni dobře víte, to není pravda. Čili musím odhalit ještě jeden číselný parametr:

  • V měsíci lednu lahví koupil: 9, dostal: 2

tzn. že výpočtem množství lahví, které jsem v lednu zkonzumoval (sám a s přáteli) se zhruba rovná množství lahví nakoupených… Uvidíme jak se mi ta statistika bude vyvíjet. Určitě směrem nahoru s ní zahýbou významné víno-akce, co se blíží, z nichž první je další kolo poznávací a nákupní výpravy za vínem do Francie, kterou organizuji

A na závěr napravuji, co jsem ještě nestačil: Mezi svátky minulý měsíc jsem si udělal srovnávací test mladých rakouských vín, co jsem si na podzim pořídil po výletech a zde je mini-výsledek:

V testu jsem chutnal a popíjel 4 různé zástupce Weinviertelu, 3 veltlín a 1 cuvée s veltlínem, 3x to bylo od Poysdorfu a 1x od Retzu… Toto je minivýsledek již bez dalších detailů:

Ebner-Ebenauer    Gruner Veltliner    2009
4 a půl hvězdičky
krásné, svěží, vyvážené, chutné

Taubenschuss Hermannschachern    Gruner Veltliner    2009
a Weingut Schnabl    Altenberg (cuvée)    2009
oba shodně 3 hvězdičky – dají se pít, ale nijak nezaujaly

J.Strobl    Gruner Veltliner    2009
poražený a na chvostu, nepitelný vzorek  s 1 hvězdičkou…

Takže máte-li doma lahvinku od Ebner-Ebenauerových – běžte s chutí do ní… Nebo do něčeho jiného vyzkoušeného dobrého… Na zdraví!

PS kdyby snad někdo měl pocit, že to s pitím přeháním, znovu připomínám, jen ochutnávám a vychutnávám… Někde na netu nějaký novinařský pisálek zrovna uvedl, že „Gruzínci mají velmi rádi víno, mnozí vypijí i 3 litry denně…“ haha! To už je zcela jiná kategorie… Propočtem z lednové statistiky mi vychází, že jsem vypil každý den méně než 2 deci vína…

Obrazem: Vrchol sezóny u Špalkových (16/10/2010)

Opět se probírám fotografiemi a materiály, a tak se s Vámi podělím o těhle pár obrázků: Je to návštěva 16/10/2010 ve Vinařství rodiny Špalkových, kde jsem zrovna dělal pro sebe a pro kamarády velký nákup. Byla polovina října, vrchol zpracovatelské sezony. A copak je to za krásný obsah v těch tancích a vanách?

Já jen obrazem. Komentáře, pokud to poznáte, můžete dodat Vy… 🙂

Obrazem: Letní otevřený sklep (28/7/2010)

Venku už padá dva dny sníh a tak je potřeba se zahřát na duši. Nabízím pro to nyní tuto obrazovou reportáž z poloviny horkého léta:

Svůj vlastní „Otevřený sklep“ pro nás 28/7/2010 zorganizoval kamarád Martin, kterému patří dík za krásnou letní akci… Teplo bylo, dobře se povídalo a pilo… 🙂

Z fotografií možno vypozorovat co jsme pili (a kolik) a že to bylo dobré!

Tak zas někdy… Na zdraví!