Ota Ševčík ve Veltlínu 23/10/2012

23/10/2012 se konal „okus“ vín vinaře Oty Ševčíka v karlínském baru Veltlin.

Na tuhle degustaci jsem se dost těšil, v minulosti jsem parkrát na červená vína Oty Ševčíka náhodně narazil a vždy byl nadšen. Naposledy to bylo například na letošním ročníku akce Jiná vína v Dobřichovicích.

O vinaři jsem zatím mnoho nevěděl, a vlastně zde se s ním osobně potkal poprvé. (Mladý!) Ota Ševčík patří do skupiny vinařů Autentistů. Hospodaří v Bořeticích a celkově spravuje asi 1ha vinic a asi 5 až 6 tisíc hlav. Vína pěstuje na dvou tratích – Kraví hoře a Čtvrtě. Některá z vín byla kombinací révy z obou tratí, kdy právě Kraví hora dává větší aromatiku, a Čtvrtě zas vyšší kyseliny a plnost těla.

Vyslechli jsme si představení a úvod do filozofie. Otu Ševčíka mj. baví zcelování odrůd a roubování různých odrůd na sebe / mezi sebou. Žádné z jeho vín není filtrováno ani čířeno. Vinař neodkaluje a zbavuje víno pouze těch nejhrubějších kalů.

Soustředivše se na vína, nedělal jsem detailní poznámky a níže uvedené je rozklíčování některých načmáraných poznámek na zmačkaný papírek, který mi nyní vypadl z kapsy… 🙂 Buďte tedy shovívaví na formát a integritu informací:

Vzorek č.1, bílé, Ryzlink rýnský 2011

  • Víno z nerezu. Pěkný, elegantní, svěží, čistý, mírně zemitý projev, malinko pikantní. Líbil.
  • U mne 3.5-4*

Vzorek č.2, bílé, Neuburské 2011

  • Směs ze obou tratí (Kraví hora a Čtvrtě), leželo 48 hodin na slupkách, víno zrálo v novém akátovém sudu, prvně nepatrně sířeno v březnu.
  • No, já jsem na ty Neuburky nikdy nebyl, ale přesto, slušné, krásně suché, docela líbí, u mne 3.5-4*

Vzorek číslo 3, bílé, Grefty 2011 (název odkazuje k nejstarší vinici z roku 1936)

  • Víno ve složení Ryzlink vlašský + Veltlínské zelené, z obou tratí Kraví hora a Čtvrtě…
  • Nepsal jsem si jednotlivosti v dojmu, neboť převážil ten dojem celkový: „víno jako sexy dáma, které jste se dotkli, opřeni o její domovní dveře, nosem pod uchem a na krku, a jenom bůh suď, už chcete přivonět k jejímu podpaží…“
  • Tohle chci… líbí velmi a u mne 4*!

Vzorek č.4, bílé, Hibernal 2011

  • byl vzorek z mikropartie, opět z obou tratí, která celou dobu ležela pouze ve skle, nacházím květiny, bonbony, trochu trávy, není to nezajímavé, dokonce jsem ve svých těžko rozluštitelných poznámkách našel poznámku „všem mým dámám“, což zřejmě znamenalo, že jsem shledal jako vhodné pro dámy… 🙂
  • U mne skvělý dojem v nose za 4*, s chuti už nadšen o něco méně za 3.5*, celkový dojem 3.5*

Vzorek č.5, bílé, Aurelius 2011 (tj. Neuburk + RR)

  • Víno bylo v akátovém sudu do února, z trati Čtvrtě, v hloubce pouze 40cm (hlouběji to nešlo…)
  • Dojem – silné tělo, mírně slané
  • Tohle mne úplně neoslovilo, u mne dojem za 3-3.5*

S potěšením jsme přešli k očekávaným červeným vzorkům:

Vzorek číslo 6, červené, Saint Laurent 2011 (s příměsí 20% Portugalu)

  • Hrozny ze dvou tratí, Kraví hora – pro vyzrálost (30%) a Čtvrtě – pro tělo (70%), víno z francouzského dubového sudu, do března bez síry, po stočení ponecháno na hrubých kalech (90%)
  • Zcela jistě zatím velmi mladé, ale už nyní lahodná vůně, barva temná sexy rubínovka, v chuti třešně, rozinky, má to tělo a má to i potenciál (3-5let?), velmi se mi líbí, u mne 4-4.5*!

Vzorek číslo 7, červené, Frankovka 2011

  • Temná barva jako krev, téměř barvířka, pěkné tělo, všechno to tam je, voní po bobulích, struktura v konzistenci, výborné, příjemné, ale určitě nepít teď, ale nechat 3-4 roky? Líbí dost! Koupit a schovat! 4-4.5*!

Vzorek č.8, červené, Pinot Noir 2011 (s příměsí 10% Vavřince)

  • Víno z moravského sudu, hodně silné dřevo, dává džemové tóny, vyšší alkohol, vysoká, ale řidší barva,
  • Mne (zatím?) dvakrát nezaujal, ač rozeznávám, že je to slušné a kvalitní víno… Dávám 4*, tj. líbí, ale očekávání jsem měl tak nějak vyšší…
  • Pozn. vinař uvádí, že druhá šarže pinotu stále leží ve franouzském sudu, a zcela bez síry, uvidíme, až (později) ochutnáme…

Vzorek č.9, červené, Cabernet Sauvignon 2011

  • Zatím ještě nehotové víno, v tuto chvíli neoslovuje, ale předčasno hodnotit…
  • Čistá a hluboce HLUBOCE temná inkoustovka, zatím zcela bez síry, leží na hrubých kalech
  • Vinice z roku 1993
  • Na lahev půjde nejdříve za rok, zatím ještě dokváší
  • Zatím znatelné tříslo, už teď mokrá a sexuálně sladká vůně v nose, wow! …
  • Tohle je slibné a na tohle se budu těšit!
  • NYNÍ (ZATÍM) NEHODNOCENO, ale bude skvělé! 🙂

Závěr: jsem rád, že jsem měl příležitost nová vína Oty Ševčíka zkusit napříč celým portfoliem. Ač dříve jsem náhodou narazil na pár starších kousků, i mezi v tomto večeru prezentovanými čerstvými 2011tkami bylo již možné rozpoznat některé velmi slibné vzorky s velkým potenciálem. „Nej“ vzorky večera zahrnovaly: bílé Grefty 2011 a zejména Vavřinec (Saint Laurent) 2011 a Frankovku 2011. Hoden dalšího pozdějšího zkoumání bude i Pinot noir 2011 a velmi slibně vypadá i Cabernet Sauvignon 2011.

Poznámka: Přidělené „známky“, které jako obvykle, jsou v mém případě jen zařazením do kategorií toho, jak vysoce příznivý dojem na mne vína udělala, byly přiděleny po velkém a zodpovědném zvažování… 🙂 Je to ale můj nos a moje pusa, vy to třeba budete mít jinak… Jako inspirace ale zcela jistě poslouží.

Na zdraví!

Reklamy

Na kole vinohrady – zpráva o vítání jara v UH 2011

Nejlepší vítání jara, jaké jsem za posledních pár let zažil

Víkend 16-17/4/2011

O minulém víkendu jsem se účastnil dlouho avizovaného a mnou velmi očekávaného víkendu na akci „Na kole vinohrady„, kdy se oficiálně otvíraly cyklostezky a vínostezky na Slovácku. Akce startovala v Uherském hradišti a jednalo se již o 5.ročník. Pro mne to byla jízda číslo 2, první jsme dali s přáteli na podzim.

Jak jsme si tuto jarní akci užili? Čtěte dál! 🙂

Z mých kamarádů mi nakonec dali všichni pod různými záminkami košem a tak jsem na akci vyrazil pouze sám v doprovodu mladého pana syna.

Po příjezdu do UH a ubytování v již ozkoušeném a oblíbeném penzionu MAXI, byl páteční večer především ve znamení příjemného dýchánku v neméně oblíbené vinotéce vinaře Hrušky ve Vodní ulici. Bylo to jednak setkání se „starými“ a dobrými přáteli, a zajisté také opakované a důkladné protestování téměř kompletního sortimentu vinařství. Z testovaných vín vyzdvihnu zejména: svěží a velmi přístupnou Mullerku Thurgau 2009 PS, která sdílela některé charakteristiky s Muškátem. Dále vyzdvihnu o třídu elegantnější Rulandu šedou, také 2009 PS, a za další již dříve ozkoušený a oblíbený – Dornfelder 2009 PS.
Smutnou zprávou naopak je , že již jsou vyprodány a nedají se koupit: ani můj oblíbený kopřivový Sauvignon 2009 PS a ani růžová Frankovka 2009 PS, takový je svět vína! 🙂 Já obojí ještě doma mám, ha!

Zpět k hlavní akci:

V sobotu jsme se probudili do zatím ještě chladivého a slunce prosvíceného rána, při dobré snídani jsem ještě znovu rozmýšlel, jestli přeci jen bych se z té nejdelší 50km trasy neulil a „nedal tam“ nějakou rodinnou, ale detailním studiem mapy bylo stále zřejmější, že jih je ten směr, kterým se chci dnes vydat a nenechat si ujít kopečky a stráně v okolí Blatničky a Blatnice…

O půl desáté jsme už stáli na náměstí ve společnosti desítek a možná i několika set dalších příznivců jarní přírody, kola a vína. Po registraci jsme si ještě vyzvedli luxusní detailní cyklomapu v infocentru na vedlejším náměstí a před desátou opět netrpělivě postávali, tentokráte již v davu, před startovní bránou.

Jako obvykle startovní výstřel pro první, nejdelší trasu přišel pár minut po desáté hodině a my jsme vyrazili na cestu.

První kilometry, zejména městem, stoupáním kolem Kunovic a na Hlukovský stoupák – byly ještě ve znamení skupinové jízdy. Tento táhlý stoupák však byl přesně tím sítem, který automaticky rozdělil cyklisty dle výkonnosti a tak z původního chumlu na startu, se nyní tímto dlouhým kopcem táhl několikakilometrový had postaviček šlapajících do pedálů. Den se ohřál velmi rychle a už na vrcholu někteří odkládali vrchní vrstvu oblečení, zručné sundávání bundy za současného vytrvalého šlapání do pedálů jsem obdivoval.

Na rozdíl od loňského osobního útlumu již krátce po startu jsem letos nepřepálil start a naopak (i po zbytek dne) si snažil hlídat, že celou cestu pojedeme pohodovou a plynulou jízdu pokud možno vyrovnanou rychlostí, tak abychom se pohybovali kupředu a abychom zároveň mohli těšit zrak i další smysly jarní přírodou.

První oficiální víno-zastávku jsem minulý rok minul, to proto, že málokomu se chce zastavovat v rychlém sjezdu těsně před Hlukem, když je to poprvé, co jsme se tak krásně rozjeli. Nuže, konstatuji, příště již stavět nebudu, Blatnický roháč od Blatelu jsem nyní zkusil a myslím, že ta setrvačná energie by byla bývala lépe využita, kdybych býval vůbec nezastavoval a zkrátka pokračoval v jízdě.

De fakto díky této první víno –zkušenosti na trase a také v upomínce na minulý ročník, jsem se rozhodl, že krom zastávky u Hrušky, dalším vinařům po cestě věnovat pozornost již nebudu. A vůbec mne to nezklamalo, a potěšení z dech-beroucím způsobem nádherné jarní přírody mne velmi naplnilo a nabilo.

Kilometry pěkně ubíhaly, kolo se posunovalo vpřed a já jsem byl najednou se všemi těmi kopci smířený a naopak si je téměř zvráceně začal užívat, no zkrátka – když jsem několikrát v dlouhém kopci v pedálech již nemohl, z kola jsem slezl a o to pomaleji se pohyboval krajinou a těšil se z ní. V polovině dubna již vše kvetlo a pučelo. Krom rozkvetlých stromů, bílých jabloní a růžových třešních, fialek v trávě, tisíců pampelišek, se občas ozval i basující čmelák, bylo slyšet jarní čiřikání ptáků, kochal jsem tulipány na předzahrádkách, potůčky s jarními vrbami ve vesničkách a vše bylo zelené, plné energie a v pohybu.

Po stoupáním z Boršice (s mimochodem krásným výhledem do kraje v táhlém oblouku) následoval krátký sjezd a povinné brzdění v Blatničce před Hruškovou vinotékou. Tady jsem si jen stručně osvěžil dojmy z předchozího večera, vinař Hruška naléval a dával degustovat žíznivým cyklistům… 🙂 (Mimochodem, na podzim pořadatel hlásil, že v tento den budou policisté k ovíněným cyklistům tolerantnější, ale nyní na jaře nic takového nezaznělo.) U Hrušky jsem se znovu potěšil především svěží a přístupnou Mullerkou s muškátovými tóny a vyrazili jsme se dál.

V Blatnici jsme se tentokrát rozhodli oběd v Roháči vynechat, představa řízku, který bych po zbytek cesty (a to jsme byli zhruba  v polovině na 25.kilometru) musel s sebou vozit v břiše, mi nepřišla atraktivní. Myslím, že i toto rozhodnutí přispělo k celkovému pohodovému vyznění dne a také k tomu, že jsme nakonec zdárně dojeli na místo určení… To však zatím předbíhám.

V Blatnici především nastala nutnost volby, zda jet již, zdálo se, kratší a přímější cestou, po silnici směrem k UH, anebo zda poctivě následovat mapku s nákresem trasy. Jsem opravdu nadšený, že jsme se rozhodli pro to druhé. To druhé znamenalo poddat se poslednímu, ale za to pořádnému stoupáku – na Svatý Antonínek. V prudkém stoupání do kopce obcí jsem mimochodem opět míjeli dalšího vinaře – Cíchu, který mne loni neosloval, a letos – skrze svůj Veltlín 2009 a RR 2009 – pokračoval v započatém trendu… 😦 Můj skromný názor, tam se stavovat nemusíte…

A pak jsme objevili ráj. Doslova. Nechtělo se mi plazit se a tlačit kolo prudkou silnicí do kopce, když příroda, tak příroda. Vzali jsem to boční cestičkou skrze vinohrad. Zde na jarní stráni, v záplavě pampelišek lemující kraj vinohradu, (a jako certifikovaný vinař-kadet jsem zkoumal i vedení révy 🙂 ) jsme našli ráj na zemi. Slunce svítilo, tráva voněla, rozhled přes geometricky úhledný vinohrad a rozkvetlé koruny jabloní, popatření Blatnice, která se z té výšky a dálky stala malinkou a nepatrnou a výhled do krajiny široko a jižněji – daleko – byl dech beroucí. To zdaleka ještě nebyl vrchol. Ten přišel až o pár desítek metrů výše, tam kde skončil vinohrad, kde začínaly zelené stráně, před námi do kopce srovnaná alej vzrostlých kaštanů a jabloní, uprostřed louky studna, potůček, který tu zrovna čistily děti, dáma s psíkem a nad tím vším silueta žlutavého chrámu kostela. Já jsem na pohádku nedíval, já jsem v ní byl…

Po řádném odpočinku a vydýchání nás již žádné další významní stoupáky nečekaly, to bylo dobře, naše nohy i naše těla již po asi 30 kilometrech jízdy ztěžkly a převody byly najednou těžší, a naštěstí jsme se směrem k Uherskému hradišti již spíše vezli. Pomohlo, že celou trasu už jsem dříve jel, takže přes občas nenápadné malé či případně chybějící ukazatele a šipky jsme již jeli po paměti, jako dobří holubi, kteří se do hradišťské vinotéky ve Vodní ulici, a rádi, vracejí.

Na náměstí jsme dorazili okolo půl třetí, v domnění, že jsme možná již poslední, bylo to ale naopak, i přes naší šnečí jízdu a jistě také díky tomu, že jsme nestrávili až tak mnoho času u vinařů, jsme naopak dorazili jako jedni z prvních.

Tuto jízdu a tento výlet hodnotím jako skvělý a takový, co předčil moje očekávání a vrchovatě vrátil protihodnotu vložené energie.

Lessons learnt:

  • Akce Na kole vinohrady (UH, Slovácko) – příště a snad i mnohokrát – určitě zas ano. Jarní akce je z výše popsaných důvodů ještě krásnější než ta podzimní (ta má také svoje – jiné kouzlo).
  • Trasa tzv. Blatnické roháče, tj. UH, Hluk, Boršice, Blatnice, Blatnička, Blatnice, Sv.Antonínek, Ostrožská lhota, Ostrožská nová ves, a přes mokřady a lesy u Uherského ostrohu zpět do UH – je nepochybně nejkrásnější, jakkoliv při délce 50km a 130metrech převýšení dá mírně zabrat, ale pokud ji ujel takový nesportovec jako já – zvládnete to taky. Nakonec se moje trekingové, neboli krosové kolo ukazuje jako ideální, horské kolo mi vůbec nechybělo, cesta většinou vedla po asfaltce nebo zpevněné cestě, pouze ve finále v lesích před UH to více drncalo.
  • Hruška – znovu potvrdil vysokou kvalitu celkovým průřezem svojí produkce, viz dále poznámky o víně.
  • Kde bydlet: Opakovaně vyzkoušeno v hotelu Maxi, kvalitní a také stylové ubytování u italského majitele, dobré snídaně.
  • Kde jíst: v Maxi mají dobré snídaně, pizza je ale spíše slabší průměr, po negativní zkušenostech u Dvořáků jsme zkusili Rotter, a vy můžete také – tam se nemusíte bát, na svíčkové a moravském vrabci (maso bylo potřené česnekem – proč?) byl znát poctivý a nešizený přístup, jakkoliv výsledek nebyl úchvatný, ale jen dobrý, ale i to se počítá
  • Kde nejíst: restaurace či spíše hospoda Koruna, pajzl
  • Kde nepít: jen připomínám zkušenost od lonška – sklep u Juráků, letos jsem se již netýral
  • Kde rozhodně pít a degustovat – to nejlepší z UH nakonec: vinotéka Hruška, Vodní ulice

Na které další pěkné akci se spolu příště potkáme?

Kolik už máte letos najeto? A napito? 😉

Už jste viděli fotogalerii? Podívejte se! 🙂

A v zápětí sem dolepím čerstvé známky z velkého dvou-večerového testu u Hrušků!

Na zdraví!

POZVÁNKA NA AKCI: NA KOLE ZA VÍNEM (Uherské hradiště / Slovácko / 16/4/2011 )

Pozvánka na akci „Na kole vinohrady“ anebo „Otvírání cyklostezek a vínostezek na Uherskohradišťsku / Slovácku“

Již tuto sobotu, tj. 16/4/2011 se koná akce, kterou již delší čas avizuji a sám se na ní velmi těším. Koná se pravidelná, každý rok 2x organizovaná akce, která spojuje kolo a víno. 🙂 Jarní událost (nyní) je vždy pojatá jako slavnostní „otvírání“ cyklostezek a vínostezek, podzimní akce je pak ve znamení jejich uzavírání.

Na této akci můžete spojit několik příjemných témat dohromady: ochutnávání vín a putování za a objevování nových vinařů, pobyt a pohyb na zdravém vzduchu a cykloprojížďku malebnou přírodou a krajinou Slovácka – a vzhledem k datu konání – to celé pojaté jako oslava jara!

Jako pravidelně, i nyní je vypsáno více tras, s různou délkou, převýšením a obtížností, aby si všichni mohli vybrat a klidně i netrénovaní anebo s rodinou a dětmi, se mohli zúčastnit.

Nuže, v sobotu vybírejte z níže uvedených tras, vybírat můžete nejen podle obtížnosti, ale i podle toho, kteří vinaři a které vinné sklepy jsou po cestě:

1. STEZKA BLATNICKÉHO ROHÁČE (50 km, převýšení: 130 m, start: 10.00 hod.)

Uh. Hradiště – Kunovice –  Hluk (Vinný sklep společnosti BLATEL*, Šarovcova vodní tvrz a památkové domky*) – Boršice u Blatnice (Víno ZLOMEK – VÁVRA), Blatnička (Víno HRUŠKA) – Blatnice pod sv. Antonínkem (Vinařství KOZUMPLÍK, Vinařství Jan CÍCHA,  vinařské búdy Pod starýma horama, Blatnické muzeum, Poutní místo sv. Antonínek) Ostrožská Lhota – Ostrožská Nová Ves (Vinotéka U sv. Vavřince) Kostelany nad Moravou (most přes řeku Moravu)Uh. Hradiště

Uh. Brod – Nivnice (Nivnická izba, Nadační dům Josefa Kachníka) – Dolní Němčí – Slavkov – Boršice u Blatnice (VÍNO ZLOMEK – VÁVRA) Blatnička (Víno HRUŠKA) – Blatnice pod sv. Antonínkem (Vinařství KOZUMPLÍK,  Vinařství Jan CÍCHA,  vinařské búdy Pod starýma horama, Blatnické muzeum, Poutní místo sv. Antonínek) – Ostrožská Lhota (historický domek Háječek) – Hluk – Dolní Němčí (Muzeum na Mlýně) – Vlčnov (Muzeum lidových pálenic, Vlčnovské búdy, Víno Zdeněk PEŠL – búda č.19, Víno Josef KNOTEK – búda č.24, Obecní bouda – pohoštění mikroregionuVýchodní Morava) Uh. Brod

2.  STEZKA  RULANSKÉHO BÍLÉHO (45 km, převýšení: 100 m, start: 10.10 hod.)

Uh. Hradiště – Staré Město (archeologická lokalita Na Špitálkách) – Zlechov (Víno JAKUBÍK + Víno PSOTKA) – Tupesy (Muzeum tupeské keramiky) – Velehrad  (HOTEL MLÝN VELEHRAD, Klášterní sklepy Velehrad/Vinný sklep Stojanov – AGRO Zlechov, bazilika Nanebevzetí Panny Marie, kaple sv. Cyrila a Metoděje) – Jalubí (Vinařství BALÍČEK – HRUŠKA, větrný mlýn) – Traplice (Sklep u Večeřů – vinaři z Traplic) – Kudlovice (Vinný sklep Stanislav DOČKAL, Ladislav BŘEZINA, Miloš STUCHLÍK,Miroslav DÝŠEK) – Babice – Baťův kanál –  Staré Město – Uh. Hradiště

3.  STEZKA MUŠKÁTU MORAVSKÉHO (40 km, převýšení: 120 m, start: 10.20 hod.)

Uh. Hradiště – Kostelany nad Moravou – Nedakonice –  Polešovice (Šlechtitelská stanice vinařská Polešovice – RNDr. Zdeněk HABROVANSKÝ, Vinařství VAĎURA, Vinařství SOJÁK )Vážany – Tučapy –  Boršice (Vinný sklep SOVÍN, keramika Pavla Pelikánová) – Buchlovice (Víno KNOPF + Víno ČERNÝ dvůr ZŠ  Buchlovice, Sklep DVOŘANŮ, Muzeum Podhradí) – Zlechov – Staré Město (archeologická lokalita Na Špitálkách) Uh. Hradiště

4. STEZKA VELEHRADSKÁ – rodinná trasa (25 km, převýšení:70 m, start: 10.30)

Uh. Hradiště – Staré Město (Památník Velké Moravy) – Modrá (Archeoskanzen Modrá a archeologická lokalita Na Díle) – Velehrad (bazilika Nanebevzetí Panny Marie, kaple sv. Cyrila a Metoděje,  HOTEL MLÝN VELEHRAD, Klášterní sklepy Velehrad/Vinný sklep Stojanov –  AGRO Zlechov) – Tupesy (Muzeum tupeské keramiky) – Břestek – Buchlovice (Ing. Jan KNOPF + Ing. Jiří ČERNÝ-  dvůr ZŠ, Sklep DVOŘANŮ, Muzeum Podhradí) – Zlechov – Staré Město (archeologická lokalita Na Špitálkách, KOVOZOO, maják Šrotík a pirátská věž Naděje v areálu firmy KOVOSTEEL)Uh. Hradiště

5. STEZKA ZA MORAVÚ – rodinná trasa (30 km, převýšení: 50m, start: 10.40)

Uh. Hradiště – Baťův kanál (Přístaviště U Rybičky – vinaři z Babic, Přístaviště Spytihněv) – Topolná (Památkové domky, místní vinaři v Památkovém domku č. 90) –  Kněžpole (Víno Ing. Zdeněk HUDEC, hřiště Kněžpole) – Uherské Hradiště – Mařatice (Vinný sklep U Lisu, Vinohradská ulice – Vinný sklep U Skryjů, ul. 1. máje)Uh. Hradiště

Poznámka: Detailní informace o trasách pocházejí přímo od organizátorů akce.

Nezapomeňtě si včas zkontrolovat a připravit váš bicykl. Nezapomeňte se také podívat na moji reportáž z této akce, která se konala minulý podzim.

Vínu, kolu, pohybu na zdravém vzduchu a krásné jarní přírodě – ZDAR! 🙂

Obrazem: Vrchol sezóny u Špalkových (16/10/2010)

Opět se probírám fotografiemi a materiály, a tak se s Vámi podělím o těhle pár obrázků: Je to návštěva 16/10/2010 ve Vinařství rodiny Špalkových, kde jsem zrovna dělal pro sebe a pro kamarády velký nákup. Byla polovina října, vrchol zpracovatelské sezony. A copak je to za krásný obsah v těch tancích a vanách?

Já jen obrazem. Komentáře, pokud to poznáte, můžete dodat Vy… 🙂

Obrazem: Letní otevřený sklep (28/7/2010)

Venku už padá dva dny sníh a tak je potřeba se zahřát na duši. Nabízím pro to nyní tuto obrazovou reportáž z poloviny horkého léta:

Svůj vlastní „Otevřený sklep“ pro nás 28/7/2010 zorganizoval kamarád Martin, kterému patří dík za krásnou letní akci… Teplo bylo, dobře se povídalo a pilo… 🙂

Z fotografií možno vypozorovat co jsme pili (a kolik) a že to bylo dobré!

Tak zas někdy… Na zdraví!

Jak kvalitní je víno

Jak kvalitní je víno – Kategorizace vín užívaná v moravských a českých zemích

„Je tohle dobré víno? Jak dobré je? Jak kvalitní je vybrané víno? Jakou dává záruku, že nehrozí průšvih v našich ústech nebo ještě hůře – v ústech našich přátel?“ (To, jestli nám víno bude chutnat s položenou otázkou souvisí jen v menší míře a je z větší části subjektivní záležitostí a na toto téma připravuji jiné pojednání).

Rozumíme samosebou, že se bavíme o produktu poctivém, tj. z poctivé suroviny (kvalitních hroznů řádného původu) a zpracované řádným procesem, během kterého nikdo nic zásadního nezanedbal…

Česko-moravský systém (na rozdíl od hlavních vinařských velmocí) je specifický tím, že „kvalitu“ označuje defakto na základě obsahu přirozených cukrů v hroznech dle vyzrání. Na základě toho jsou vína potom označována tzv. přívlastky.  Je nutné si uvědomit, že se jedná pouze a jenom o vodítko, nikoliv garanci. Osobně tuto „jakostní stupnici“ považuji pouze za orientační a vsadím se, že i Vaše praxe postupně ukáže, že i vína s vysokým přívlastkem mohou být nedobrá a nebo naopak, že obyčejná „zemská“ mohou být velmi příjemná…

Nicméně k věci – stupnice používaná v českých (a moravských!) zemích je následující (jdeme směrem dolů od „horších“ k „lepším“ vínům):

Základní, obyčejná vína – vína bez přívlastků

Stolní víno – výraz stolní znamená, že není garantováno v zásadě nic, odrůda, původ atd. Tato vína na těchto stránkách neřešíme a v zásadě nepo(u)žíváme, snad s výjimkou vaření 🙂 , ale protože také dobré vaření je mým koníčkem, nutno připomenout, že skvělé jídlo z podprůměrných vstupů neuděláme…

Zemské víno – patří mezi jakostní vína; označení „zemské“ definuje vinařský zákon a značí, že původ hroznů z českých nebo moravských vinic je garantován, a zároveň u této kategorie výrobce smí (narozdíl od stolních vín) uvádět odrůdu hroznů a například ročník sklizně; výhodou pro vinaře je, že nemají povinnost nechat tato vína registrovat u státní potravinařské zemedělské inspekce s následnou povinností kontrol (vše stojí peníze), tzn. toto označení vinař může volit mj. tehdy, „když není čas“ anebo když konkrétního vína je pouze malé množství a vynaložená energie k získaní vyšší jakostní registrace „by nestála za to“;
Tato vína jsou kvalitou obvykle něco mezi víny stolními a přívlastkovými, a může se jednat o vína kvalitní a chutná, nutno zkusit a ochutnat, například na základě doporučení – viz tato stránka.

Zajímavější vína začínají od tohoto místa:

Jakostní přívlastková vína – jsou vyšší kategorií vín, s garancí nejen původu ale zejména dalších specifických vlastností související se zralostí použitých hroznů; u označení „přívlastkové víno“ vinařský zákon dále ukládá řadu povinností, mj. že vína (hrozny) pocházejí z registrovaných vinic pro pěstování přívlastkových vín a také fakt, že zpracování probíhá ve stejné oblasti jako pěstování.
Tato vína dělíme dále uvedeným způsobem dle tzv. přívlastků. Opět postupujeme od „nižší“ kategorie k „vyšší“. Zralost použitých hroznů se odráží v tzv. cukernatosti, myšleno přirozeném obsahu cukrů v hroznech.

Platí rovnice:

  • málo času = málo zralosti = málo přirozených cukrů = „horší“ (v extrémních případech výrobce svůj produkt uměle doslazuje!);
  • více času = více zralosti = více přirozených cukrů (= „lepší“)

Jakostní vína s přívlaskem rozdělujeme na vína:

Kabinetní – Jedná se o první kategorii kvalitnějších přívlastkových vín; jsou to vína převážně suchá a zároveň lehčí a s nízkým obsahem alkoholu, jsou vhodná pro běžné avšak kvalitní pití například ke stolování (jídlu). I v této kategorii již někteří vinaři produkují skvosty, které stojí za to vychutnávat i samotné.

Pozdní sběr – Jak název napovídá, hrozny byly sbírány později, a tedy dosáhly vyšší zralosti a přirozené cukernatosti, zároveň delším zráním se více projevuje specifický charakter použité odrůdy hroznů (vůně, chuť), tato vína jsou často polosuchá; tato vína tedy nejčastěji pijeme pro vlastní požitek z vína, tj. abychom si je vychutnali pro jejich specifické vlastnosti, barvu, vůni, chuť… a taktéž opět jako vhodně kombinovaný doplněk k jídlu.

Výběr z hroznů, výběr z bobulí a za nimi výběr z cibéb – jsou z ještě více vyzrálých hroznů než předchozí přívlastky, a s ještě vyšším obsahem cukrů (v uvedeném pořadí), jedná se o vína z nejvíce vyzrálých hroznů přirozeným způsobem, více to již nejde; tyto hrozny jsou (a musí být) sbírány ručním způsobem. Cibéby jsou sckvrklé bobule šedé barvy, jsou to hrozny již přezrálé a/nebo napadené šedou tzv. ušlechtilou plísní (odborný název je „botrytis“). Jedná se o ten samý proces, který známe například, když plesniví jahody a začnou se pokrývat šedými skvrnami. V případě vinných hroznů je to však žádoucí proces, neboť plíseň odvede z hroznů vodu a tím ještě dále zvýší obsah přirozených cukrů. Výsledkem jsou sladká a šťavnatá vína. Tato vína pro svoji vysokou sladkost nejsou vhodná pro běžné popíjení ani k jídlu, ale jsou vhodná pro zvláštní příležitosti a přípitky. Též je možno je použít místo dezertu.

Pro zajímavost poznámka k výrobnímu procesu: vzhledem k tomu, že proces plesnivění probíhá nahodile, a nepředvídatelně, zejména v případě výběrů z cibéb jsou klíčová slova „výběr“ a „ruční“; je potřeba hrozny průběžně hlídat a jedná se skutečně o opakované procházení vinicí a ruční vybírání těch správných hroznů v tom správném momentu… Z důvodu vyšší náročnosti a také omezeného množství logicky plynou nejvyšší ceny za tyto „výběry“…

Další speciální kategorie představují vína ledová (ze zmrzlých hroznů sbíraných v mrazech, tyto hrozny zůstávají zmrzlé po celou dobu zpracování) a dále vína slámová (kdy hrozny před zpracováním dozrávají uložené na slámě ve větraném prostoru). Také tyto obě kategorie znamenají vína sladká a vína drahá…

Dalším označení, s kterým se setkáte je „barrique“. Toto označení ale nesouvisí se zralostí nebo obsahem cukrů, a nepředstavuje tedy označení přívlastku; toto označení znamená, že víno zrálo v dřevěných (dubových) sudech, styk s dubovým dřevem ovlivňuje specifické vlastnosti zrajícího vína včetna vůně, chuti, barvy. Ne každému vína barrique chutnají a také zde se najdou buď skvosty anebo obráceně…

Jinou velmi zvláštní kategorii (opět mimo označení přívlastků) představují vína kvasnicová, resp. vína, která zrála na kvasnicích. Přejímají částečně kvasnicovo-chlebovou chuť a vůni a pro odvážné představují jedinečný vjemový zážitek. Opět, ne každému chutnají.

Závěr / Lessons learned:
Pokud chci pořídit kvalitní víno, které si chci sám vychutnat nebo někoho vínem dobře obdarovat:

1) Vždy volím automatickou první variantu: nechám si poradit od znalce anebo volím víno, které jsem již vyzkoušel. Zmíněným rádce pro Vás může být tato moje stránka, resp. Vinný lístek.

2) Pokud není možné využít porady znalce, anebo zrovna omylem nemáte můj Vinný lístek s sebou vytištěný a sami stojíte bezradně v obchodu před regály vín, použijte tento zjednodušený postup:

Nejméně rizikové a s vyšší pravděpodobností na dobrou volbu bude víno s přívlastkem pozdní sběr, univerzální volbou je víno s označením polosuché (já osobně preferuji vína suchá).

Případně, chceme-li obdarovat dámu nebo pořídit víno jako sladkou tečku za jídlem, volíme (dle finančních možností) pozdní sběr polosladký, anebo výběr z hroznů nebo víno ledové.

Pokud Vám v tomto pojednání chybí nějaké zásadní informace, nebo něco není jasné, dejte vědět. Použijte formulář níže nebo mi zkuste napsat přímo.

Pro konkrétní příklady vín z výše uvedených kategorií a dobrých, vyzkoušených a mnou doporučených vinařů, použijte stránku Vinný lístek.

Na zdraví!

Jakou barvu má víno

Tak tedy, jakou barvu má víno? Aneb barevné zmatení

Ať už to vymyslel kdokoliv, je to velké barevné zmatení.
Rozlišujeme sice bílá a červená vína, ale:

Bílá vína

„Bílé víno“ má vetšinou barvu nikoliv bílou, ale spíše žlutou, medovou nebo alespoň nažloutlou,
Krom toho, vyrábí se z hroznů, které typicky mají barvu zelenou, či medovou, případně narůžovělou (bílé hrozny opravdu neexistují).

Bílé víno se dá dokonce vyrobit i z červených (modrých) hroznů, pokud se použije jenom vytlačená šťáva z hroznů bez slupek (červené barvivo je obsaženo pouze právě ve slupkách.)

Červená vína

To červené víno na rozdíl od vína bílého alespoň „drží barvu“ s pojmenováním. Vlastní produkt nabývá nekonečné řady odstínů červené od světlých až po temně rudou; a vyrábí se z hroznů červených, respektive modrých (zase zrada).  Krom druhu použitých hroznů, je zásadním ovlivňovacím faktorem pro barvu vína především metoda a proces zpracování, nejzásadnějším faktorem je délka doby, po kterou jsou slupky přítomny spolu s hroznovou šťávou…

A tím se dostávám k poslední barevné kategorii:

Růžová vína

De fakto růžová vína (velmi zjednodušeně) možno považovat za jakousi velmi „light“ verzi vín červených – i vína růžová se také vyrábějí z rudých hroznů, vtip je v tom, že slupky jsou přítomny v hroznové šťávě jen velmi krátký okamžik. Tvrzení o lehké verzi platí i pro obsažené látky (př. taniny) a tedy i pro chuťové vlastnosti.