Štěstí podzimu na Znojemsku (obrazem)

Na Znojemsku možná nemám tolik oblíbených vinařů jako třeba na Pálavě, Velkopavlovicku, Bořeticích a Němčičkách… Ze zásadních stálic ve znojemské vinařské oblasti samozřejmě jmenuji nepřekonatelnou Dobrou vinici Petra Nejedlíka se sklepem v Novém Šaldorfu a stejně tak milé vinařství Špalkových ve stejném obci… No, i některé řady vín ze Znovínu se občas jako mainstream dají pít…

Letos v posledním zářijovém a prvním říjnovém týdnu jsem na Znojemsku a v Podyjí ocenil především krásy moravské přírody a malebné oblouky kopců a strání s vinohrady… Krásně bylo na světě… Slunce pálilo, a jen v tričkách s krátkým rukávem jsme putovali mezi ještě nesklizenými vinohrady obtěžkanými těžkou vahou hroznů… Z Havraníků nebo Hnanic, přes louky a vinohrady, do kopců a do strání, po hřebenech, s pikniky na sluncem vyhřátých kamenech, pak opět vinohrady, a lesem, pak až dolů k Dyji, nohy v hlubokém závoji barevného podzimního listí, blýskání na hladině jako diamanty, pak zas do vršku k malebné vinici Šobes…Byla to také pěkná poznávací hra, a schválně, které z odrůd, když držíte hrozen révy v ruce, poznáte vy? Jste dobří tak, jako moji malí kluci?

Až se zima, která dnes o zimním slunovratu přišla, zeptá, co jsi dělal na podzim, odpovím, měl jsem se fajn… krásně bylo… Ach, podzime! Ach, Moravo!

Zima je tady! Na zdraví!

Reklamy

Štěstí podzimu – o vinobraní v Bořeticích

Jak bylo o jednom nádherném, posledním zářijovém, slunečném víkendu v Bořeticích a na Kraví hoře… U přátel vinařů, s jejich krásnými víny, na čerstvém vzduchu, se sluncem, zpěvem ptáků, vůněmi podzimu, a ranními mlhami, které slunce postupně rozpouštělo do horkého podzimního dne… Nad ránem mne budil křik ptáků a tlumené rány plašičů ve vinohradech… Ladné a malebné linie a oblouky v krajině, podzimní barvy, hejna vrabců a Čechomor… To je štěstí…

PS Z nových vín Oty Ševčíka mne nejvíce nadchla: Pinot blanc 13, Grefty 13 a rozhodně také Pinot noir 13 a Frankovka 13… Vše už mám nakoupeno… I to je štěstí! 🙂

První polovina roku 2013 – to nejlepší!

První polovina roku 2013 – to nejlepší!

Červenec a letní prázdniny už jsou v plném proudu… Druhá polovina roku už se rozjela… Co zajímavého a nejúžasnějšího jsem zaznamenal, co mne těšilo o oslovovalo v první polovině roku 2013?

Není jednoduché vypsat jen pár vín, vín je všude kolem nekonečně mnoho, a i skvělých vín a těch, která přinášejí velké potěšení je také stále příliš moc!

Možná je i k něčemu dobré, že v první polovině toho roku jsem původně přišel o data, ale najednou jsem zjistil, že pokud se nestresuji neustálým statisticko věděckým zaznamenáváním (ke kterému se ale zas myslím vrátím) – požitky jsou stejné, ne-li větší, a navíc se cítím o mnoho volněji… Takže v posledních 3 měsících jsem detailní databázi nezapisoval – záměrně! A tak těch několik vín jsem vytáhl všechna – z hlavy!

Níže uvedený seznam jsou vína, která ve mně zanechala nejhlubší stopy v pozitivním smyslu, vychutnával jsem je nejčastěji, nebo mi přišla naprosto zásadní, vyníkající, lahodná, přinesla mi největší potěšení anebo to byla kombinace všech těchto uvedených důvodů…

K těmto vínům – najdu-li je ještě ve své vinotéce anebo budou-li ještě dostupná, se kdykoliv velmi rád vrátím! Jsou skvělá!

Uvádím jméno vinaře či vinařství, víno a v závorce, kde jsem dané víno pořídil, jak vidíte i v Čechách se jednak spoustu dobrých vín vyrábí, a i pokud pocházejí odjinud, dají se zde stejně koupit:

Nej 1.poloviny roku 2013 / Daniel doporučuje (řazeno pouze abecedně)

  • Anne-Sophie Debavelaere – Rully 1er Cru Les Pierres (Rully, Burgundsko) (u vinařky)
  • Domaine de La Pinte – Crémant du Jura z  (Arbois, Jura) (v Lahůdky Sváček)
  • Domaine Maltaverne (Gilles Maudry) – Pouilly Fumé 2011 (Pouilly Fumé, Loire) (u vinaře)
  • Domaine de Cristia – Gigondas 2010 „Collection“ (Gigondas, Rhone) (v Red Pif)
  • Domaine Olivier – Santenay Le Biveaux „L’air de Rien“ 2009 (Burgundsko) (ve vinařství)
  • Domaine Rigot – Prestige des Garrigues 2007 z (Rhone) (ve vinařství)
  • Domaine Christian Moreau – Chablis 1er Cru Vaillons (Chablis, Burgundsko) (v AdVivum)
  • Jaroslav Osička – Tramín 2010 (30 dnů na slupkách) (u vinaře)
  • Jaroslav Springer – Roučí 2007 (u vinaře)
  • Jaroslav Springer – Roučí 2006 (u vinaře)
  • Jaroslav Springer – Trkmanska 2009 (u vinaře)
  • Ota Ševčík – St.Laurent 2011 (u vinaře)
  • Ota Ševčík – Pinot Noir 2011 (u vinaře)
  • Ota Ševčík – Frankovka 2011 (u vinaře)
  • WinePunk – halfRED 2011 (u vinaře)

Tato vína a stejně tak vlastně i uvedené vinaře a vinařství – velmi doporučuji!

PS A jinak červencová vína už zas opět zapisuji v detailu… 🙂

A nyní ještě k tomu nejlepšímu v první polovině roku 2013:

Na „vinařské ose dobra” – část 3 – Ota Ševčík

Krásných víno zážitků v první polovině roku bylo nespočet, bylo to spoustu krásných vín, setkání se zajímavými lidmi, pěkné lahve a večery, procházky, v přírodě, ve vinohradech, moravských, rakouských, i středomořských, ve sklepích, na loukách, a i u moře, vedli jsme řeči, pili víno, občas pásli kozy… a tak…

Jako nejlepší víno-zážitek první poloviny tohoto roku byla – návštěva u bořetického vinaře Oty Ševčíka, která sice nebyla ani první a ani poslední, ale ta březnová (jakou součást výletu Na vinařské ose dobra) byla s dlouhou, detailní, a poučnou  – prohlídkou vinohradů a provozovny a sklepa a především (právem očekávaně) velmi lahodnou degustací jedněch z nejlepších moravských vín, znal jsem už tehdy některá vzácná vinařova červená, ale že vyrábí takové poklady i v bílém, jsem shledal až zde… V první polovině roku tento víno-zážitek nikdo nepřekonal.

Díky Oto!

Foto-galerie:

PS Z výletu po Vinařské ose dobra se již dříve objevily zápisky ze sklepa od nejlepšího bílovického vinaře Jaroslava Osičky a také od největšího bořetického „frajera“ a výborného vinaře Jaroslava Springera. …

Tak, a teď už se můžeme v klidu soustředit na všechno, co nám přinese druhá polovina roku! Na zdraví!

Na „vinařské ose dobra” – část 2 – Jaroslav Springer

V minulém části reportáže z naší zimě-jarní víno-tůry jste si přečetli, jak jsme se poměli a co jsme objevili ve sklepě nejlepšího bílovického vinaře Jaroslava Osičky. Taky už víte, že to nebyl náš jediný program onoho víkendu, a že jsme toho stihli mnohem víc. Nuže, v pátek večer jsme byli očekáváni v Bořeticích u Jaroslava Springera:

Není Springer jako Springer (zaznamenáno ve výšce 10,000 m nad mořem, při rychlosti 800km/h, za okýnkem -55 stupňů Celsia, ve vzduchu někde mezi Waršavou a Zurichem, publikováno mezi kaviárem…)

Jaroslav Springer, Bořetice

Už několik let jezdím do bořetické stáje vinařství Stapleton a Springer. (Vinařství vzniklo v roce 2004 díky peněžní injekci velvyslance Stapletona, motem vinařství je „vyrábět výjimečná (červená) vína pro vnímavé lidi.) Vína zde vyrábí Jaroslav Springer. Proč k němu tak rád a tak často jezdím? Protože to jeden z mála vinařů, který mi dopřeje zážitek burgundského červeného, tj. Pinotu noir – u nás na Moravě. Ano, cenově je výše než průměrná moravská vinařská hladina – jenomže – průměrnou moravskou vinařskou úroveň (tedy jestli něco takového vůbec existuje ) asi pít nechcete, a já taky ne. Chci pít víno, které mne oslovuje, dojmem, zážitkem, hloubkou, charakterem – čistotou – a tím myslím – čistotou výrazu. Právě taková vína od Jaroslava Springera jsou a tohle všechno mají. Mám je prostě rád a často je také doporučuji. Například za loňský rok (ani nevím jak se to stalo) jsem zkonzumoval pár bedýnek Roučí 2007 (starosvětský název pro odrůdu Pinot noir) a St.Laurent-u 2008 (svatovavřinecké). Pár bedýnek a i některých starších kousků (Roučí 06, Pinot 05) také doma střežím a vychovávám je k pozdějšímu a ještě vyspělejšímu věku…

Jardu Springera mám rád i proto – že je osobnost, občas suverén, občas náladový, v konverzaci se však projevuje i určitá (snad nehraná) pokora před světem a i skromnost a respekt a uvědomění si toho, jak jsme malí. A zrovna to se při opečovávání vína hodí, nedělat věci násilím. No a někdy se zas vinař více projeví jako frajer, ale zrovna u něj je to na místě a já to beru. Konverzace a dýchánky s ním jsou veskrze zábavné a díky konverzaci a díky jeho vínům si je náramně užívám.

Tenhle vinař rozhodně leží na mojí „vinařské ose dobra„!

Jak jsem uspěli tentokráte na ochutnávce? Níže telegrafický přehled testovaných vzorků:

Blanc de Pinot Noir 2012 (4,5+) hned první kus je krásný, kalně žlutá barva, voní jako zvíře, chutná sexem, co chcete víc, doporučuji, kupuji (PS mám několik přátel, kteří vyznávají kategorii tzv. „sexuálních vín“, takže tady máte další do kolekce)

Terasy 2001 (Pinot Noir), Čtvrtě 2011 (Pinot Noir), Trkmanska 2009 (Pinot Noir) – tohle všechno jsou pinoty vysoké kvalitativní úrovně a všechny se mi líbí… Ač pinoty a ač z jedné stáje, úžasné je (a také poučné), jak každý z nich díky jiné trati (ty názvy jsou názvy vinných tratí v Bořeticích) a díky jinému podloží a taky jinému klimatu a jiné přízni počasí – jsou rozdílné a odlišné a tedy i rozpoznatelné. Ač – stejný rukopis jednoho vinaře v nich časem poznáte možná i vy. Pro mne, především PRAKTICKÝ rozdíl je tento:

  • Terasy (spraše a pískovec) (borůvková inkoustovka, suché, kratší, ale šťavnaté) – tohle budu pít se ženou – vlastní anebo cizí a klidně v cizím pokoji
  • Čtvrtě (hutnější půda, spraše a hlína) (kalnější, nefiltrované) – tohle je víno pro víno-šmekry a budu je popíjet s kamarády vinaři a vínofily
  • Trkmanska (hlinitá půda, v podloží vápenec) (kouřová vůně na mne funguje jako droga) – jednoznačně víno pro chlapy, dám si taky.

Roučí 2009 (Pinot Noir) (4,5) chutnám poprvé, je pěkné, moc pěkné!

Roučí 2007 (Pinot Noir) (4,5) tohle dobře znám, pořád to funguje a chutná…

Pinot Noir 2005 (3,5) najednou mi chutná o něco méně, ale je to spíš tím, že ač nespěcháme, na tenhle kus bychom měli „nespěchat“ ještě o něco více… Na straně druhé, tohle je nyní můj dojem, takže ho zaznamenám a nebudu jej přikrášlovat.

Sarah´s Rosé (4) – podle vinaře a jeho zákaznic prý orgastické, na mne to tedy tento vliv nemělo, ale pěkné a líbilo se, dámy zkuste! Pokusné králice hlaste se! 🙂

Takže tak, Jarda Springer je frajer. A má být proč. Kdo chce pít dobrá červená z Moravy, neměl by tohoto vinaře vynechat… Doporučuji. PS Tentokrát jsme vynechali ochutnávku mladých vín ze sudů, budu se tam muset co nevidět opět vypravit…

PS A mimochodem ještě k úvodní poznámce: skutečně není Springer jako Springer! Musel jsem se trochu usmívat, když můj kamarád chtěl zorganizovat zájezd mých (našich společných) kamarádů k mému vinaři v jiném termínu než já, ale netrefil to a dojel k jeho bratrovi, tzn. úplně jinému vinaři s úplně jinými víny, no a tak mu krásy vín J.Springera zůstanou ještě chvíli skryty. Příště už to ale určitě trefí… 🙂

Foto-galerie:

Na zdraví!

Pozn. Původně byla i fotogalerie z návštěvy u dalšího vinaře – Oty Ševčíka – také součastí této stránky… Nyní jsem Otu Ševčíka přestěhoval do samostatného příspěvku, tento vinař si to zaslouží! 🙂 Děkuji za pochopení…

Na vinařské „Ose dobra“ – část 1 – Jaroslav Osička

Vinařská osa dobra

Americký prezident George Bush (nebo jeho poradci) kdysi definoval(i) tzv. Osu zla – státy napomáhající terorismu a/nebo vyrábějící zbraně hromadného ničení (o těch se pak během invaze do Iráku vyrojilo nesčíslně vtipů.)

Napadlo mne definovat si pro sebe – tzv. „Osu dobra„, tím spíše, že jeden z aktérů mého předminulého víkendu se jmenuje Osička a skutečně se na té mojí „ose dobra“ nachází a dokonce tvoří její stěžejní prvek.

(Zřejmě by i ve víně, a v tom moravském víně zajisté, šlo také definovat osu zla, ale to přenechám jiným a na to je můj život příliš krátký.)

Tedy, soustřeďme se na to dobré: Naplánoval jsem s malou partou víno nadšenců a kamarádů – takový malý nevinný zimě-jarní víkendový výlet a narval jsem do agendy několik zásadních setkání s některými pro mne z nejzásadnějších vinařů…

Toto byl náš program:

  • Pátek odpoledne – Zdeněk Peřina
  • Pátek večer – Jaroslav Springer
  • Sobota odpoledne – Ota Ševčík
  • Sobota večer – Jaroslav Osička
  • Neděle ráno – Georgios Ilias

K tomu jsme v sobotu dopoledne stihli ještě zimní pěší přechod pálavských vrchů a pořádnou turistiku, a pár dobrých dlabanců – s tím závěrečným – na Café Fara… Byl to nabitý, a byl to perfektní víkend… Zajimá vás víc? Zde první kousek:

Jaroslav Osička

je myslím již nyní legendou. Celý život pohybující se okolo vína, a teprv po revoluci a po navrácení půdy hospodařící na vlastním. Průkopník Autentista (spolek pak později skutečně spoluzaložil), i když se jim tak ještě původně možná neříkalo, byl jako jeden z prvních přinášející významně „jiná“ vína, výrazně žlutá, či oranžová, s výraznou a originální a v podstatě značkovou vůní a především rukopisnou chutí. Vína macerovaná (= ležící) na slupkách 3, 7, 15 anebo taky 30 dnů, a pak zrající dlouhé měsíce na sudu… Výsledkem je víno, které zrovna dnes mezi víno-fanoušky letí – komplexní, široké, s rozmáchle selskou chutí, je ho plná huba, a lze skoro kousat, vůně a chutě vesnice, polí, stromů, sena, jablek… Nefiltrované, nečířené, nesířené… Živel, organismus, někdy zvíře… Nádhera… Nesmím se nechat příliš unést, ale tohle stálo za to…

EM1B1164EM1B1147 EM1B1159

To je také to, co mne baví na víně. Osobnosti, které s ním pracují. Vždyť kdo jiný, než opravdová osobnost, může s živým organismem vína pracovat, tvarovat jej, hýčkat jej a někdy jen skromně naslouchat, a někdy zas zkusit trochu experimentovat, ale nikdy nepřejít hranici (dnes bohužel tolik populárního) znásilňování… Nu ano, výrazná osobnost, lidová mluva, nevybíravé, ale přesné poznámky na chemiky, znásilňovače, a další mainstreamovou sebranku… 🙂

Víkend a i sobotní večer byly mimořádně mrazivé, v modře malovaném sklípku u Osičkových na samém kraji Velkých Bílovic nám ale bylo náramně. Teplo, hřejivo, žaludky jsme po předchozím větrném a báječném odpoledni s Otou Ševčíkem nyní zaplnili skvělou pomazánkou paní Osičkové, promazali se řádně sádlem s jihočeského pašíka, a „naše trubky“ byly připraveny…

Myslím, že již při druhém vzorku (Bělošpičák 12) jsme nadšením oddychovali a funěli čím dál hlasitěji, pan vinař nás usměrnil slovy – „Co je? Tady je nejlepší všechno!“

EM1B1166 EM1B1172EM1B1180

Díky našemu zájmu nám pak ochotný pan Osička, v dobrém slova smyslu divadelník/performer (a já pořád, po kom to ten Luboš má) věnoval mnoho hodin svého času, prolezli jsme jeho sklep, respektive sklepy skrz na srkz, jako čest jsme směli zavítat o ochutnávat v tzv. chardonkovém sklepě, (plný skvostů!), stejně tak ve sklepě s tramíny. Nakonec jsme degustovali a odpíjeli mladá, respektive stále se ještě rodící vína z tanků v horní výrobní místnosti. Poznámka – mladé víno u pana Osičky je takové, které již bylo sklizeno, vešlo ve styk se slupkami, a které nyní leží, odpočívá, roste a vyvíjí se v sudu anebo tanku, nejčastěji na kalech, a dost času zcela bez síry, nepředstavujte si nutně mlaďocha z posledního podzimu, a ano, ač řada vinařů měla nalahvováno již na začátku listopadu (brr), další v lednu, ale tady – až to bude, tak to bude – respektive, víno, které promlouvá s vinařem – to si řekne samo. Vůbec asi nejsilnějším motivem vinařovy práce je zde – víno respektovat, naslouchat, poslouchat, však ono si řekne. Já jsem tu jen od toho, abych jej hlídal, a občas mu trochu pomohl. No a pravda, a občas nějaký ten experiment anebo legrácka, ale respekt k vínu musí být.

Bylo veselo, mrzlo až praštělo, ale nás hřály dojmy a nové poznatky z vína, zábavná konverzace s vinařem, nu a písniček bylo, ani nevím kolik – krom moravských – díky složení naší party – aj pokus o nějakou tu irskou baladu zazněl… Parádní večer…

Nepamatuji si přesně, jak jsme se zmrzlou nocí dostali domů, a ráno na hotelu jsem zjistil, že to muselo být bez bundy, bez čepice a především – bez notýsku s poznámkami – to vše mi chybělo – naštěstí se vše druhý den našlo ve vinařově sklípku a laskavý pan Osička nám ještě všelijaké ty kalné dobroty stočil s sebou do lahví, mňam! Podle notýsku jsme za ten předchozí večer projeli (a to projíždění bylo bohaté a intenzivní, ne jen líznout a vyplivnout – to se o Osičků nenosí!) 27 různých vzorků, nevím, po kterém bych skočil dřív! (Úplně na konci stránky je přesný přepis mých dnes již jen těžko rozlušitelných poznámek…)

EM1B1187 EM1B1203

Tak tedy – kdo znáte, netřeba představovat, pro ty z vás, kteří jste ještě neměli tu čest: Až budete mít příště příležitost – o Osičků nevynechte:

  • Chardonku – Doposud mne Chardonky z Moravy spíše nudily a neviděl jsem důvod je pít, Naprosto jinak je tomu ale právě u Osičkových… Zkuste!
  • Cuvée Pinot-Chardonnay (ten důvěrně nazývám PI-tCHA). Krásné, široké, selské víno…
  • Tramín! – já tramíny nesnáším, věřte mi to, typicky přesládlé tlamolepy. Nicméně – ten Tramín 2010 pro mne čerstvě stočený z kalů – wow!
  • Nevynechejte Modrošeďák, a ani Bělošpičák…! 🙂
  • Další klíčová slova: na kalech, a neznásilňovat!

Go Osička, a velký respekt! Přijedu zas!

Z mého ztraceného a pak opět nalezeného notýsku: (DOPLNÍM…)

PS v dalším pokračování zápisku z víkendu na Vinařské ose dobra se dozvíte jak bylo o Oty Ševčíka a Jaroslava Springera a o tom, jak velká část naší výpravy přežila zimní přechod Pálavy s plnou polní…

Jak se připravit do Strasbourgu?

Jak se připravit na výlet za vínem do Francie?

logovi

Únor je tady! Strasbourg volá! Za pár dní jedeme zas s partou kamarádů a víno fanoušků (skupinou, která je každým rokem širší a širší) do Strasbourgu na pravidelný festival vín francouzkých „nezávislých vinařů“…

Oč jde? O ochutnávací, prezentační a prodejní výstavu, kdy na jednom místě se lze potkat s vinaři a s víny z celé Francie a ze všech vinařskách oblastí…  Prezentovaní vinaři jsou v naprosté většině členy sdružení „Vignerons Independants“ (zhruba 10 tisíc členů – malých vinařů po celé Francii). Prohlédněte si Chartu sdružení zde

Letošní akce Salon des Vins des Vignerons Independants se koná ve dnech 15 až 18.února 2013, a jako vždy, v alsaské metropoli na výstavišti Wacken.

Proč tam jezdíme? Protože na jednom místě, které není pro nás tak daleko (600km) je možno za 3 dny ochutnat a poznat velké množství vzorků vín z vinařství, z nichž mnohá už by pro nás velmi daleko byla (Bordeaux, Jižní Rhone apod.)

O tom, co jsme letos pořídili, ochutnali, objevili a přivezli se tady dozvíte později. Nyní se zaměříme na to, jak se na akci připravit…

Tedy, jak se připravit do Strasbourgu? Zdroje:

Projděte si dostupné zápisky z minulých návštěv: 2012, 2011 část 1, 2011 část 2, 2010

Projděte si báječný a velmi praktický web této výstavy. Umožní vám prohledávat a studovat dle vín, dle vinařů, dle oblastí atd. Můžete si zde sami připravit vlastního průvodce i s mapou výstavy, tj. jen bodů, které vás osobně zajímají! Doporučuji!

Stáhněte si velmi praktickou aplikaci do iphonu! Líbí se mi! (Applisté najdou v AppStoru po vyhledání „Vignerons Independant“ nebo naskenováním kódu viz níže.)

kodaplikace

Prostudujte webové stránky vašich oblíbených vinařů…

Především, projděte si svoje vlastní poznámky a také si odpovězte sami za sebe:

  • Jaká vína vám zde minula chutnala?
  • Od kterých vinařů?
  • Jaká vína jste si dovezli domů? Opravdu vám všechna chutnala? Která více? Která byste si chtěli přivézt zas?
  • Která další vína byste chtěli zkusit?
  • Ke kterým vinařům se chcete vrátit?
  • Které další doposud neochutnané vinaře byste chtěli zkusit?
  • Které další doposude neochutnané vinařské oblasti byste chtěli vyzkoušet?

(Do)pijte a ochutnávejte vína, co jste si přivezli…. Pijte francouzská vína obecně.

Máte-li časový prostor, nastudujte si něco o francouzskývh vínech ve snadno dostupných knižních zdrojích.

Procvičujte francouzská slovíčka! Procvičujte francouzštinu vůbec, například se skvělou someliérkou Aurélié Filion, je jí dobře rozumět, dobře se na ni dívá 🙂 a především, veškerá užitá slovní zásoba je „k věci“…

Zkontrolujte si cestovní doklady a doklady od vozidla… (minule jsme rozhodnutí, čím autem pojedeme, udělali v poslední minutě a to jsem ani netušil, že v té době už moje auto nebylo pojištěné…)

Další praktické rady – najdete v již výše uvedených odkazech se zápisky z mých minulých návštěv…

Co si nenechte ujít na výstavě a co si nenechte ujít ve Strasbourgu:

dv-iphone4s-2012-02-s204 dv-iphone4s-2012-02-s205

Jedete-li poprvé, a nemáte-li zatím své oblíbené vinaře anebo směr, kterým se chcete vydat anebo pokud jste se zatím Francie báli:

  • Ochutnejte nějaký ryzlink z Alsaska, ochutnejte červené z Bordeaux, ochutnejte červené z Burgundska, ochutnejte červené od řeky Rhone (a nemusí to být zrovna Châteauneuf-du-Pape), ochutnejte pravé šampaňské z Champagne…
  • Zvládnete-li více, a nebo jste-li už pokročilí, ochutnejte dále bílé Burgundské, dejme tomu Chablis, bílé od řeky Loire a zkuste jestli při ochutnávání zaznamenáte rozdíly mezi Sancerre a Pouilly-Fumé, ochutnejte i nějaké bílé z Châteauneuf-du-Pape…
  • Pak se vraťte k mapě a zjistíte, že „hned po Burgundskem“ leží oblast Jura, zkuste vína odtamtud! Typická žlutá (po našem „oranžová“) a k nim kus sýru Comté…

Máte-li tohle vše už zas sebou, nepotřebuje radit a užívejte…

Na výstavě si dále nenechte ujít – francouzské sýry, bagety, selský chleba, ústřice a sklenku bílého…

Ve měste nezapomeňte kromě malebného historického centra vedeného jako součást dědictví Unesco, a impozantní gotické katedrály, navštívit některou z malých německo-francouzských hospůdek a pokud si v poledne dáte k obědu hutnou alsaskou pochoutku Choucroute (kyselé zelí s klobásou, masem a brambory), večer si spolu se studenty dejte v některé hospodě typické Tartes flambées

Budete-li mít čas, navštivte skvělé Musée des Beaux-Arts s obrazy od slovutných jmen, jako jsou de Goya, Tintoretto, Sandro Botticelli, Rubens, El Greco…

Já už se strašně těším! Na zdraví!

Víkend na Šumavě, s Iliasem, Balounem, a Sonberkem

Něco ze Šumavy, něco k vínům otevřeným o minulém víkendu

Tak jo. Podzim je tady! Vyrazil jsem s dětmi na 3 denní podzimní Šumavu, ač nemaje mírně štěstí na počasí (propršelý jeden den ze tří, to ale není na Šumavě tak špatné)… Líbilo se!

Podzim je už tady, ranní mlhy, které zejména na některých neotevřených cestách přecházejí pomalu v ty večerní… Teploty blízko k nule a trocha hřejivých slunečních paprsků, teplá polévka, mokré hlavičky hříbků z trávy (nesmějí se sbírat) … Listy stromů se počínají nesměle barvit… Koně, krávy, ovce… Zvon o šesté z kostelní věže… Jen kdyby si člověk lépe vybral, kdo jej bude hostit! 🙂

Výlet na Šumavu jsem absolvoval po předchozí mnohaleté pauze…. Nejvíce se líbilo na Klostermanově chatě, a ani o jinokulturní vyžití (tj. mimo jídlo a pití 🙂 ) nebylo nouze… Několik tipů a zážitků, které jsem nyní občerstvoval po mnohaleté pauze, jsem sepsal sem… Nechť jsou i ostatním aktualizovaným vodítkem…

K vínům o prvním podzimním víkendu:

Otevřeli jsme lahev Iliasova nového Pinotu noir 2011 (z vlastních zásob, čerstvě nalahvováno Jirkou Iliasem), šípkovo ostružinová a vyladěná chuť, s pěknou barvou… Mladé, pěkné, a slibné, nekomplikované, nějaký extraktový základ tam je, zatím ale příliš čerstvé a lehké… Zkusíme za rok (bude-li)? Doporučuji (si nějakou lahev schovat). Mimochodem stále ještě jsem nedodělal zápisek „Léto s Iliasem“ … 🙂

Na Klostermance jsem si naslepo koupil 2010tkový vlašák od Balouna, mozkové a paměťové spojení “vlašák” a “2010” zafungovalo v hřejivé vzpomínce na pěkné víno od Iliase, jakož i o stejné a špičkové víno od Zdeňka Peřiny. V obou případech vlašák+2010 se rovnalo potěšení a pěkný zážitek… Jinak tomu ale je u Balouna… Jak často se mi stává, že by mi bylo vyloženě líto vynaložených (a v tomto případě nemalých) peněz? Stalo se mi to právě teď… Víno, která chutná jako – ehm, jako nic, nebo chcete li, mainstreamová, nasládlá, mírně tropická voda… Jako vlašák? Nikoliv, žádná z charakteristik, proč je vhodné mít vlašáky rád, není obsažena…  Je to vlašák? Hm, etiketa to říká… Je to víno? Snad… Rozmrzelý bych byl i za dvě stovky… Za restauračních 360, už jsem byl vyloženě “nespokojený” (s vinařem)… To ne…

V motivaci spravit si chuť mi ruka šmátralka nalezla v mém víno-fondu Ryzlink rýnský 2008 ze Sonberku. Petrolej! Alsace! Podobně moc (ok, o trochu více) mne nadchnul jenom Dobroviniční RR P.Nejedlíka. RR ze Sonberku: barva středně vysoká, tj. relativně žluťounká a sytější, tomuto bílému vínu jsou přeci jen již 4 roky… V nose minerální vjem, kamení a především, můj milovaný a vyhledávaný petrolej ve vůni (ale prosím jenom z vína… 🙂 ) Balancovaná kyselinka, mírně zakulacené, středně plné, ale pozor začínám mít dojem, že kyselinka nabírá na síle, a začíná nenápadně vykukovat i jablko… … a víno je zřejmě již za vrcholem! Pít a vypít a dopít! 🙂 Ale stále je poznat – tohle bylo vynikající víno a ještě stále se dá pít a ještě stále předčí leckteré jiné frajery…

Víkend je za námi, ale další prodloužený před námi… Tolik možností co s ním! 🙂 Na zdraví!

PS Dovětek: Začínám si uvědomovat, že mám mezi svými poklady poschovávaných pár kousků moravských RR 2006 a 2008… Tak, kdo se nebude bát? 😉