Jak bylo: Nádherný podzim v Českém krasu

Poslední říjnový / prvně listopadový víkend byl mimořádně teplý a slunečný a člověk si mohl vychutnat krásy barevného podzimu… Pokud se vám nechce jezdit na výlety daleko za Prahu, stačí zajet do Českého krasu! Tak nádherně bylo… Koněpruské jeskyně, Želkovice, Lety, Líšnice (tam se stavte na oběd v mojí oblíbené restauraci SLOWPEC)… Taky milujete podzimní výlety venku? Na zastávce u vinaře WINEPUNKa Ondry Kopičky jsem zkontroloval rodící se vína, Ničibocu z bílovických hroznů i PynotPyčo z bobulí z Ovčárů, a také další plody jeho přírodního hospodaření, med, syrup, mošt… i na pálenky došlo… Veškerá shledání byla veskrze pozitivní…:) Doporučuji, vyzkoušejte!

Každopádně, na zdraví! Sláva podzimu!

Reklamy

Štěstí podzimu na Znojemsku (obrazem)

Na Znojemsku možná nemám tolik oblíbených vinařů jako třeba na Pálavě, Velkopavlovicku, Bořeticích a Němčičkách… Ze zásadních stálic ve znojemské vinařské oblasti samozřejmě jmenuji nepřekonatelnou Dobrou vinici Petra Nejedlíka se sklepem v Novém Šaldorfu a stejně tak milé vinařství Špalkových ve stejném obci… No, i některé řady vín ze Znovínu se občas jako mainstream dají pít…

Letos v posledním zářijovém a prvním říjnovém týdnu jsem na Znojemsku a v Podyjí ocenil především krásy moravské přírody a malebné oblouky kopců a strání s vinohrady… Krásně bylo na světě… Slunce pálilo, a jen v tričkách s krátkým rukávem jsme putovali mezi ještě nesklizenými vinohrady obtěžkanými těžkou vahou hroznů… Z Havraníků nebo Hnanic, přes louky a vinohrady, do kopců a do strání, po hřebenech, s pikniky na sluncem vyhřátých kamenech, pak opět vinohrady, a lesem, pak až dolů k Dyji, nohy v hlubokém závoji barevného podzimního listí, blýskání na hladině jako diamanty, pak zas do vršku k malebné vinici Šobes…Byla to také pěkná poznávací hra, a schválně, které z odrůd, když držíte hrozen révy v ruce, poznáte vy? Jste dobří tak, jako moji malí kluci?

Až se zima, která dnes o zimním slunovratu přišla, zeptá, co jsi dělal na podzim, odpovím, měl jsem se fajn… krásně bylo… Ach, podzime! Ach, Moravo!

Zima je tady! Na zdraví!

Štěstí podzimu – o vinobraní v Bořeticích

Jak bylo o jednom nádherném, posledním zářijovém, slunečném víkendu v Bořeticích a na Kraví hoře… U přátel vinařů, s jejich krásnými víny, na čerstvém vzduchu, se sluncem, zpěvem ptáků, vůněmi podzimu, a ranními mlhami, které slunce postupně rozpouštělo do horkého podzimního dne… Nad ránem mne budil křik ptáků a tlumené rány plašičů ve vinohradech… Ladné a malebné linie a oblouky v krajině, podzimní barvy, hejna vrabců a Čechomor… To je štěstí…

PS Z nových vín Oty Ševčíka mne nejvíce nadchla: Pinot blanc 13, Grefty 13 a rozhodně také Pinot noir 13 a Frankovka 13… Vše už mám nakoupeno… I to je štěstí! 🙂

Pravidelná májová Pálava

Jako každé jaro a jako každé májové svátky, vyrazil jsem na pár dní na Pálavu (a do okolí)…

Jistoty jsou jistoty a tou mojí je, že Pálava je takový náš malý ráj na zemi. Jasně, že jaro je krásné všude, ale tady i proto, že všude, kam se podíváte, je lemováno vzory vinohradů, no a v nich – jaro – a kytky, a kvítka, a ještěrky… A když se člověk nabaží pěších přechodů a i toho sezení v trávě na slunci se sklenkou pod rozkvetlým stromem, vyrazí za některým ze svých oblíbených vinařů, a ti tu jsou, anebo jsou nedaleko…

Pár aktualizovaných poznatků s datem Máj 2013

  • Pálava je ráj a jaro na Pálavě je obzvláště omamné
  • Přechody přes hřebeny, například za (před – jedete-li od Mikulova) Klentnicí od Kočíčí skály, přes Růžový vrch a Kočíčí kámen, Sirotčí hrádek, a pak nahoru na Děvínský kotel/soutěsku a pak směrem k Dívčímu hradu a případně až dolů do Pavlova – je přesně to, co nejen městská duše na jaře potřebuje, trochu pohybu, spousta jarní vůní, první slunce (letos v ČR obzvláště pozdě), výhledy z vršku na vinohrady, na vodní nádrž na obě strany, prostor a vzduch, jen letět.
  • Na Café Fara se stále dobře bydlí a stále dobře jí. Už je tu dost nátřesk, vše se rozrostlo, z původní malé kavárny, je dnes v podstatě hotel s restaurací, kavárnou a obchodem, každý rok je to horší, na stůl (pokud tu člověk nebydlí) se čeká tři čtvrt hodiny… Ale já tu vždy bydlím… Občas zmatky, ale kuchyně je stále výborná, na straně druhé, menu ač výborné, je dosti omezené, každý týden v roce se mění a představuje pár jídlových položek, proto pokud zůstáváte třeba celý týden, je nutno kombinovat s jídly i v jiných podnicích (což při výletech stejně budete…) Každopádně kvalita v produktech i službách je stále příkladná a nadstandardní…
  • Chřestové období je jedno z nejchutnějších období v roce! Co lepšího než čerstvý chřest s brambůrkami?
  • Na jarní májové louce na slunci pod rozkvetlým stromem seděti a sklenku vychlazeného Champagne v ruce držeti = velmi šťastně se cítiti… 🙂 Mimochodem,  nepovažuji za zcela marné vozit si pár lahví vína s sebou dokonce i na Moravu, obzvášťě když vím, že na trávě anebo u krbu bude chuť na bubliny, nebo nějaké burgundské bílé či Loiru…
  • I v Pavlově se dá dobře jíst, Hotel Pavlov většinou nezklame, a ač se nejedná o „haute cuisine“, chutné to je.
  • Naopak v obci Lednice se radostně najíst – toť nemožné, restaurace U Tlustých je bohužel opakovaně zklamání, za co mají Pohlreichovu samolepku těžko říct, velké rozdíly v obsluze, krom přátelských jsou tu i osoby vyloženě nevrlé, už při minulých náštěvách jídlo občas vyšlo, občas nevyšlo, něco bylo chutné, něco ne, tentokrát už – katastrofa, i polévky i omáčky chutnaly chemíí a dochucovadly, br! Já i děti jsme se po obědě zde cítili nedobře! Nedoporučuji už! (Nevkusné prostředí, a fakt, že zrušili i polovinu dětské hrací místnosti a už je z toho jen místnost s televizí a šmouly, jen potvrzuje úpadek, je mi to líto…)
  • V Lednickém parku si udělat procházku a vyšplhat s dětmi 60 metrů a 300 schodů na minaret, člověk se cítí jako borec, pro ty mrňouse to nebylo vůbec nic!
  • Ve Valticích pod Reistnou je prostě pohoda.
  • V Bořeticích na vinohradech a ve sklepě Oty Ševčíka je prostě nádherně a limitované rezervy Cabernet Savignon 11 a Pinot Noir 11 se obzvláště povedly… Ještě, že jsem jich pár ulovil, než jsme na několik dalších let přišli o dálnici na Moravu…
  • Na Kraví hoře na rozhledně nejenže uvidíte Kraví horu a Bořetice a desítky vinohradů jako na dlani, ještě se báječně pohoupete – rozhledna se totiž KÝ-VÁ… což zjistíte, až na ni vylezete… Naproti tomu rozhledna Slunečná nad Velkými Pavlovicemi – se nekýve vůbec a stojí jako přibitá…
  • V Němčičkách u Richarda Stávka je vždy na pilno a člověk by se styděl, že se nepřevlékne do montérek a nejde taky něco dělat, tentokrát tu vinař skládal krásné čerstvě řezané fošny z akátu a hrušky, bude bednařit a dělat si i svoje vlastní sudy! Když autenticky, tak autenticky! Část dne jsme s dětmi pásli stádo koz a kůzlat na Nosperku. Je tady ještě někdo, kdo neví, co jsou to „grefty“? Grefty = staročesky „terasy“, i tady kdysi rostlo víno… No a tyhle louky a stráně – voní přesně jako voní Richardova vína… nebo je to obráceně?
  • Když prší? Člověk si zaleze ke krbu s vínem a hromadou krásných knih. Anebo si skočí do Rakouska a celý den skotačí v Laa v teplé a slané vodě a nic mu také nechybí… Šup zas zpátky přes hranice…
  • Zakončím tedy tvrzením, že Pálava je ráj a že jaro na Pálavě je obzvláště omamné…

Ještě prakticky – budete-li přímo na Pálavě, v Klentnici anebo Pavlově nenechte si ujít – Vinařství Ilias – vína Jirky Iliase jsou zemsky a obyčejně poctivá a pěkná, mám je rád a doporučuji je. Podaří-li se vám, nevynechte skvělá bílá vína Zdeňka Peřiny (dříve Mikros-vín)… Oba ode mne pozdravujte, děkuji!

Něco inspirativních obrázků níže… Tyhle jsou jen z telefonu, lepší obrázky přírody dodám později…

A co jste dělali o májových svátcích vy? A už víte, kam pojedete příští jaro? Já už to tuším… Na zdraví!

Jen tak, obrázky, na konci května 2012

Domácí vinotéka

Před pár dny jsem uváděl jako číslo dne – číslo 177 – tolik jsem našel v předminulém týdnu zaznamenaných vzorků v mojí databázi poznámek – tj. 177 testovaných a zapsaných vín… Spustilo to několik streamů zajímavé komunikace na téma, jestli tu někdo náhodou už není alkoholik… Tak jen „for the record“ – není! 🙂

Jen tak… lahve doma už jsem dávno počítat přestal, zhruba se o domácí zásobě orientuji podle pohledu na moji domácí vinotéku a k tomu na hromadu krabic plných lahví vína, které se do té vinotéky už nevešly… No a o spotřebě se zas orientuji podle počtu vynášených prázdných lahví do tříděného odpadu…

 

Pěkné suvenýry, coby pracovní pomůcky, se na mém stole hromadí také… Není snad na ně krásný pohled? Jinak také for the record – shodli jsme se nakonec, že číslo 177 za posledních 3 a půl měsíce (leden a polovinu únoru jsem byl indisponován) je přiměřeně nízké… Každopádně, jedná se o číslo zobrazující vzorky, které jsem nejen testoval, ale především stačil zapsat do svojí databáze, těch vzorků bylo o něco více, hádám tak o třetinu nejméně, ale někdy není nálada se s něčím zapisovat, někdy to zas není praktické, někdy by to prostě narušilo vzácně harmonický dojem požitku…

Vinný lístek

Jen pro přípomínku, začal jsem zas oživovat svůj vinný lístek, a tak moje hodnocení pro vaši inspiraci můžete stahovat, nebo můžeme svoje názory srovnávat. Pro mne je můj vinný lístek pomůckou, podle které se orientuji,  po čem příště sáhnu, nebo co zas budu znovu chtít nakupovat, případě – čemu se budu chtít vyhnout

S Broňkem u vína

Dále jen foto poznámka, při které mně i mému kamarádovi B. jistě zvlhne slza v oku, jak prima jsme si pěkné víno užili. Nebývá to často, abych si pěkná vína, nenuceně a bez dalších studijních a zkoumacích či srovnávacích ambicí užil, tentokrát však taková konstalace nastala, k pěkným vínům přibyl ke stolu i dobrý partner a povedlo se.

Na rozjezd a zavínění sklenek jsme si dali Lacinův Veltlín 2009 PS, stále ještě použitelný, zralý, kulatá a široká chuť, do medu, už ne tolik jarní, sytá žlutě zelená barva, víno už není lehké, a spíše pro chlapy a dospělé, líbí… 3,5-4* Dále Špalkovo Rulandské modré 2007 – velmi, a zopakuji ještě jednou – VELMI pěkné, skvělá kondice, na absolutním vrcholu , bohatá odměna v lahvi, bobule, povidla, mámivá vůně a lahodná chuť. Paráda. 4,5*. Pěkný pozdrav do Šaldorfu!

No a ač jsme to neplánovali, šlo nám to tak dobře, a konverzace, stejně jako náboj a duch u stolu způsobily, že následovaly 3 lahve. Skvělá, úžasná, nádherně voňavá, šťavnatá a i v chuti svůdná toskánská Pergolaia 2007 od Caiarossy. Podle Winepunk-a příliš těžká, podle mne akorát. Vím, že se pořád opakuji, pro tohle jaro je to rozhodně moje nejoblíbenější červené. Štavnaté, svůdné, kořeněné a mámivé Toskánsko v lahvi, za 4.5-5*!.

Z Toskánska jsem se pak přenesli do Francie – Domaine Rigot, kde pravidelně nakupuji a jejich Prestige des Garrigues 2005, rubínová a křišťálově čistá barva, s odlesky, mírně hnědnoucí okraj hladinky, v nose šípky, taniny akorát (jsme v Rhoně), v chuti červené ovoce, povidla, čokoláda, středně dlouhá dochuť, velmi pěkné!

Korunoval další můj oblíbený dům Chateau Trapaud ze St.Emilionu a jejich Grand Cru 2001, tj. 11 let staré víno. Bylo naprosto v pohodě! 🙂 Bylo dokonce krásné, temná a vznešená barva, něco jako dark waters (vodě ale opravdu nepodobné), višně v chuti, vůně trochu zaostávala, nicméně víno vše vyvážilo nejen barvou, ale právě chutí a HLOUBKOU zážitku, víno, v kterém jsem se chtěl utopit (a klidně bych to provozoval častěji), hluboké jak – nekonečná tůň a napadlo mne a myslel jsem na – hluboké oči Bereniky – ano, té z toho souhvězdí.

 

 

Díky Broňkovi za prima večer, a ti kdo nepřišli, o dost přišli! 🙂

Czerny Veltlin

Dál jen pro pořádek, velmi se povedl předotevírací večer v novém karlínském baru Bogdana Trojaka veltlin.cz a vína od  Hanse Czerneho se mi dost líbila a nejvíc Gruener Veltliner Fumberg 2011 za 4-4.5*… Od té předotevíračky už jsem se do veltlinu.cz vrátil, a při další náštěvě jsem chutnal i Zillingerův GV Ebenthaler Lagen 2011, také pěkný a za 4*. Jakkoliv – naprostým zážitkem ke krásnému hovězímu ragoutu (ano, pěkně se tam papá!) byla sklenice famozního St.Laurentu od Springera z Bořetic. 4.5*! Hmm…

 

Ještě k Hruškovi

A mimohochodem, krátká poznámka k Hruškovi – dříve můj oblíbený vinař, pak jsem jej trochu upozadil, unaven pravidelným střetáváním se s (zřejmě) kvalitativním problémem někde v procesu, vždyť kolik je vinařů, jejichž vína jsem už více než 5 lahví v průběhu posledních 2 let vylil do dřezu? – Právě jenom jeden….

Nicméně, dámy a pánové –  po zkažené mullerce (a za svůj transport i skladovací proces ručím) (navíc to byla přesně ta mullerka 2009, který při testech v Hradišti byla opakovaně krásná, a levná taky zrovna nebyla) jsem si již trochu nazlobeně otevřel Dornfelder 2009 PS – a úplně jsem zjihl… Jo tak kdyby takhle krásně bylo u Hrušků v každé lahvi… 4-4,5*!

Kamínky z Alsas

Jen tak nakonec… tohle ode mne všichni znáte – Riesling Alsace Grand Cru 2007 Brand, funguje to, je to dobré, kombinace ryzlinkové vůně, krásné elegantní kyseliny a kamení a mineralita v puse, nádhera… 4-4.5*.

Mimochodem, a to ne všichni ví, krom skvělých ryzlinků, dělá Claude Weinzorn taky nádherné blanc pinoty – a na jeden takový se zrovna chystám…

Na zdraví!

Nejkrásnější jaro na Pálavě – část 1

Nejkrásnější jaro na Pálavě – část 1 – Obrázky (iphone)

První májový týden byla Pálava široko daleko to nejkrásnější místo, kde by člověk mohl být… A já jsem tam byl!

Příjezd přes Znojemskou vinařskou podoblast (což poznáte podle obrázků, stejně jako důvod proč jsem tamtudy jel), ubytování v Klentnici na vrcholku Pálavy, výlety po okolí a kopcích a vinařích, výlet po Weinviertelu a zkrátka 10 úžasných jarních dní… A ještě před tím, než zaktualizuji svoje pálavské výleto-jídlo-víno tipy, posdílím první sérii obrázků… Pálavě jsem naprosto propadl, a tohle míst by mohlo být -rájem na zemi….

Tak tedy – první série obrázků zde, tato je z mého iphonu, další pokračování přidám později…

Enjoy!

Nezapomeňte prostudovat moje tipy, kde na Pálavě se dá dobře bydlet, jíst, pít, co a u koho ochutnat a kam vyrazit na výlety… Vaše tipy a zkušenosti jsou určitě vítány!

Na zdraví!