Na „vinařské ose dobra” – část 2 – Jaroslav Springer

V minulém části reportáže z naší zimě-jarní víno-tůry jste si přečetli, jak jsme se poměli a co jsme objevili ve sklepě nejlepšího bílovického vinaře Jaroslava Osičky. Taky už víte, že to nebyl náš jediný program onoho víkendu, a že jsme toho stihli mnohem víc. Nuže, v pátek večer jsme byli očekáváni v Bořeticích u Jaroslava Springera:

Není Springer jako Springer (zaznamenáno ve výšce 10,000 m nad mořem, při rychlosti 800km/h, za okýnkem -55 stupňů Celsia, ve vzduchu někde mezi Waršavou a Zurichem, publikováno mezi kaviárem…)

Jaroslav Springer, Bořetice

Už několik let jezdím do bořetické stáje vinařství Stapleton a Springer. (Vinařství vzniklo v roce 2004 díky peněžní injekci velvyslance Stapletona, motem vinařství je „vyrábět výjimečná (červená) vína pro vnímavé lidi.) Vína zde vyrábí Jaroslav Springer. Proč k němu tak rád a tak často jezdím? Protože to jeden z mála vinařů, který mi dopřeje zážitek burgundského červeného, tj. Pinotu noir – u nás na Moravě. Ano, cenově je výše než průměrná moravská vinařská hladina – jenomže – průměrnou moravskou vinařskou úroveň (tedy jestli něco takového vůbec existuje ) asi pít nechcete, a já taky ne. Chci pít víno, které mne oslovuje, dojmem, zážitkem, hloubkou, charakterem – čistotou – a tím myslím – čistotou výrazu. Právě taková vína od Jaroslava Springera jsou a tohle všechno mají. Mám je prostě rád a často je také doporučuji. Například za loňský rok (ani nevím jak se to stalo) jsem zkonzumoval pár bedýnek Roučí 2007 (starosvětský název pro odrůdu Pinot noir) a St.Laurent-u 2008 (svatovavřinecké). Pár bedýnek a i některých starších kousků (Roučí 06, Pinot 05) také doma střežím a vychovávám je k pozdějšímu a ještě vyspělejšímu věku…

Jardu Springera mám rád i proto – že je osobnost, občas suverén, občas náladový, v konverzaci se však projevuje i určitá (snad nehraná) pokora před světem a i skromnost a respekt a uvědomění si toho, jak jsme malí. A zrovna to se při opečovávání vína hodí, nedělat věci násilím. No a někdy se zas vinař více projeví jako frajer, ale zrovna u něj je to na místě a já to beru. Konverzace a dýchánky s ním jsou veskrze zábavné a díky konverzaci a díky jeho vínům si je náramně užívám.

Tenhle vinař rozhodně leží na mojí „vinařské ose dobra„!

Jak jsem uspěli tentokráte na ochutnávce? Níže telegrafický přehled testovaných vzorků:

Blanc de Pinot Noir 2012 (4,5+) hned první kus je krásný, kalně žlutá barva, voní jako zvíře, chutná sexem, co chcete víc, doporučuji, kupuji (PS mám několik přátel, kteří vyznávají kategorii tzv. „sexuálních vín“, takže tady máte další do kolekce)

Terasy 2001 (Pinot Noir), Čtvrtě 2011 (Pinot Noir), Trkmanska 2009 (Pinot Noir) – tohle všechno jsou pinoty vysoké kvalitativní úrovně a všechny se mi líbí… Ač pinoty a ač z jedné stáje, úžasné je (a také poučné), jak každý z nich díky jiné trati (ty názvy jsou názvy vinných tratí v Bořeticích) a díky jinému podloží a taky jinému klimatu a jiné přízni počasí – jsou rozdílné a odlišné a tedy i rozpoznatelné. Ač – stejný rukopis jednoho vinaře v nich časem poznáte možná i vy. Pro mne, především PRAKTICKÝ rozdíl je tento:

  • Terasy (spraše a pískovec) (borůvková inkoustovka, suché, kratší, ale šťavnaté) – tohle budu pít se ženou – vlastní anebo cizí a klidně v cizím pokoji
  • Čtvrtě (hutnější půda, spraše a hlína) (kalnější, nefiltrované) – tohle je víno pro víno-šmekry a budu je popíjet s kamarády vinaři a vínofily
  • Trkmanska (hlinitá půda, v podloží vápenec) (kouřová vůně na mne funguje jako droga) – jednoznačně víno pro chlapy, dám si taky.

Roučí 2009 (Pinot Noir) (4,5) chutnám poprvé, je pěkné, moc pěkné!

Roučí 2007 (Pinot Noir) (4,5) tohle dobře znám, pořád to funguje a chutná…

Pinot Noir 2005 (3,5) najednou mi chutná o něco méně, ale je to spíš tím, že ač nespěcháme, na tenhle kus bychom měli „nespěchat“ ještě o něco více… Na straně druhé, tohle je nyní můj dojem, takže ho zaznamenám a nebudu jej přikrášlovat.

Sarah´s Rosé (4) – podle vinaře a jeho zákaznic prý orgastické, na mne to tedy tento vliv nemělo, ale pěkné a líbilo se, dámy zkuste! Pokusné králice hlaste se! 🙂

Takže tak, Jarda Springer je frajer. A má být proč. Kdo chce pít dobrá červená z Moravy, neměl by tohoto vinaře vynechat… Doporučuji. PS Tentokrát jsme vynechali ochutnávku mladých vín ze sudů, budu se tam muset co nevidět opět vypravit…

PS A mimochodem ještě k úvodní poznámce: skutečně není Springer jako Springer! Musel jsem se trochu usmívat, když můj kamarád chtěl zorganizovat zájezd mých (našich společných) kamarádů k mému vinaři v jiném termínu než já, ale netrefil to a dojel k jeho bratrovi, tzn. úplně jinému vinaři s úplně jinými víny, no a tak mu krásy vín J.Springera zůstanou ještě chvíli skryty. Příště už to ale určitě trefí… 🙂

Foto-galerie:

Na zdraví!

Pozn. Původně byla i fotogalerie z návštěvy u dalšího vinaře – Oty Ševčíka – také součastí této stránky… Nyní jsem Otu Ševčíka přestěhoval do samostatného příspěvku, tento vinař si to zaslouží! 🙂 Děkuji za pochopení…

Reklamy

1 komentář: „Na „vinařské ose dobra” – část 2 – Jaroslav Springer

  1. Dane, nějak nemůžu najít příspěvek o Otovi Ševčíkovi… jsem slepý anebo nefunguje Google search… anebo ještě není hotovo?

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s