O bodování vín

O bodování vín (2/7/2011)

Pít či nepít? To už máme vyřešené… Tak tedy jinou otázku: Bodovat či nebodovat?

Bodovat či nebodovat vína. Tuhle poznámku sem nyní dávám ze dvou důvodů. Jednak tohle téma před pár dny znovu velmi trefně reflektoval JČ na Jižním svahu. A dále z důvodu, že je to pro mne osobně dlouhodobě aktuální téma, o kterém přemýšlím, jak jej lépe uchopit, anebo, zda budu moci dále existovat, pokud jej naopak neuchopím vůbec.

Doporučuji si zmíněnou glosu JČ přečíst. Já se s ní ztotožňuji, konkrétně se shodujeme:

  • Souhlasím, že bodování vín je velmi problematické.
  • Souhlasím, že samotné bodování je nevypovídající a dodávám, že zcela jistě nepředstavuje univerzální a globálně spolehlivé měřítko.
    (A také jsem absolventem základního kurzu na Vinařské akademii včetně přednášky a praktické zkoušky hodnocení vín dle mezinárodní 100bodové stupnice, takže minimálně mám představu „o co gou“.)
  • Souhlasím, že na víně je vzrušující mimojiné to, že má spoustu až nekonečně mnoho možných rozměrů, které jednak absolutně nejsou popsatelné číslem, stejně jako jsou často nesouměřitelné a nesrovnatelné…
  • Dále doplňuji, že ani já se neřídím podle bodových hodnocení víno časopisů (zejména těch našich českých) a také, že množství zlatých nálepek a medailí na lahvích jsou mi spíše protivná, než aby pro mne byla rozhodujícím parametrem…

Co tedy s tím? A kde se nacházím já a jak se tyto názory aplikují na této mojí vinné stránce?

Jedná se o to, že i život a čas s vínem je rychlý a vzhledem k různým situacím, náladám a také silám v různých okamžicích, není vždy příhodná možnost psát odstavec textu a vzletné poznámky ke každému vínu, obzvláště pokud se v jednom večeru otevírá vícero lahví, nemluvě o tom o tom, že při zážitkově bohatých akcích již ke konci také pro spisování ubývají síly. Nemluvě dále tom, že občas se taky prostě nechce, a celý smysl záliby ve vínu vidím v tom, že si čas s vínem užívám… No a na straně druhé, jako čtenář a uživatel svoji vlastní databáze, taky chci občas jen „rychle kouknout a vědět“.

Proto, je praktické, mít něco rychlého, alespoň něco, co poskytně nějaký záchytný bod a rozhodně to nemusí být bodovací stupnice různého druhu, se všemi svými nedostatky…

Na této mojí stránce:

Jak víte, moje hvězdičkování, tj. přidělování určitého počtu hvězdiček, nepředstavuje ani absolutní ani nějaké relativní hodnocení. Jde o něco jiného – kategorizaci.

Nejedná se o nic jiného, než třídění testovaných vín do skupin, podle toho, jak moc mi chutnala.

  • Tzn. Pokud má 5 hvězdiček, znamená to, že je v kategorii vín, která mi chutnala téměř šíleně a ze kterých jsem byl nadšený.
  • Pokud má víno 4 hvězdiček, znamená to, že jej dávám do skupiny vín, která se mi líbí a chutnají.
  • Pokud má víno hvězdičky 3, znamená to, že jej dávám do kategorie vín, která označuji jako „ok, dají se pít“…
  • Atd., celá stupnice tady. A stěžejní dokument – můj pamatovák – databáze testovaných vín v podobě „Vinného lístku“ – zde.

Pro sebe si ještě značím a často, i přes ty stovky vín, si to dokonce pamatuji, vína, která nejenom, že jsou v kategorii 4 nebo 5, ale taková, která SI CHCI ZNOVU KOUPIT, což by se zdálo může být většina 5x a také 4x pro běžnější příležitosti…

Dále, dlouhodobě váhám, jestli má smysl přidávat a uvádět další údaj – údaj o ceně (pokud je mi tento znám – množství lahví také dostávám darem :)…) A jakou výbornou inspiraci považuji nápad, uvádět, zda podle mne ZÁŽITEK ODPOVÍDAL CENĚ… Ano, to je zásadní parametr…. (Je tedy pravděpodobné, že můj vinný lístek se bude dále vyvíjet…)

Tak tolik jen pro vysvětlenou čtenářům, s kterými se nepotkáváme osobně, a také jako reflexe tematu…

PS Mimochodem, zjištění z dnešního prvního červencového a velmi chladného a deštivého víkendu – Habánské sklepy Zweigeltrebe 2008 pozdní sběr – bohužel nedosahuje kvalit předchozího vzorku ze stejného podniku tj. ZW 2007 PS, který byl naopak velmi pěkný a mimochodem se objevil v Salonu vín ČR 2010… Dnes, o rok mladším vzorku z Habánských sklepů, tj. o ZW 2008 PS řeknu toto: dávám do kategorie 3hvězdy jako „ok, dá se pít“, ale ptáte-li se na parametr „stálo to za ty peníze“? – odpovídám: za těch 200korun s daní (Makro) bych si býval představoval mnohem lepší zážitek, takže – nestálo!

I tak, na zdraví!

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s