Strasbourg 2011 Report – part1

Report: Únorový Strasbourg 2011 aneb „Francouzské víno pro začátečníky – II.ročník“
(část 1)
(část 2 již také publikována)

 

Je za námi druhý ročník vinného výletu za francouzskými víny do Strasbourgu; pro připomenutí pro ty, co ještě neznají anebo nečetli zprávu z výletu z roku 2010:

Vignerons Indépendants je sdružení spíše menších a tzv. nezávislých vinařů. Není to záležitost jedné či několika apelací či regionu/ů, ale spojuje vinaře ze všech regionů rozlehlé Francie. Je to sdružení, které ctí určité elementární zásady a dá se tak chápat jako určitá garance a úroveň kvality a poctivého přístupu. Charta sdružení je k prohlédnutí zde (.PDF).

Únorový salon vín, který se koná ve Strasbourgu vždy v únoru, je ve skutečnosti jeden z těchto eventů pořádaných sdružením Vignerons Independants a tato událost se ve skutečnosti koná několikrát v roce také v dalších vybraných metropolích celé Francie, ale na rozdíl od třeba Nice, Lyonu či Bordeaux, a vlastně i Paříže, pro nás Středoevropany je Strasbourg relativně luxusně blízko, cca 600km z Prahy, což se rovná cca 6 hodin jízdy autem.

Na tomto výletě jsme s kamarády byli už minulý rok, takže určité zkušenosti a také představy a očekávání jsme od akce již měli, co tedy bylo stejně, co bylo jinak a jak se nám výlet líbil? A třeba i něco trochu o víně? 🙂

Prvním rozdílem od loňského roku bylo složení týmu. Zatímco v roce předchozím jsem vyrazili pohodlně ve 3 osobách a v jednom kombíku, řízením osudu a událostí a v neposlední řadě silným marketingem loňské zkušenosti a mojí webovky se tým zájemců o výlet významně rozrostl, nakonec v „naší skupině“ vyrazila 2 plná auta, tj. 2×4 osoby. Jak dále popíšu, tento fakt měl i některé praktické dopady na možnost přivézt si něco z výletu zpátky…

Po krátké noci bezespánku a po šesti hodinách jízdy a vyložení cestovních zavazadel na hotýlku jsem již netrpělivě přešlapovali před branami výstavní haly ve čtvrti Wacken. Úderem 15.hodiny se 4 denní výstava pro návštěvníky otevřela a pro nás začala 3 denní parádní degustační jízda. Co tu člověk našel a objevil:

Bylo to stejně jako minule, zastoupeno několik stovek (!) vinařů, vinařských rodin a domén z celé Francie.

Jejich stánky se opět táhly v 5 oboustranných, tedy defakto 10 nekonečně dlouhých řadách stánků, táhnoucích se celou délkou obří výstavní haly. Mým skromným odhadem to tedy bylo miminálně 10×50, ale spíše ještě více výstavních stánků. Pronásobením například minimálního počtu 5 různých vinných vzorků na každém stánku (a ono jich vážně bylo vždy více), dostaneme skromným odhadem číslo 2,500 různých vinných vzorků k ochutnání.

(Pohledem do mapy stánků již nyní zjišťuji, že stánků v každé řadě bylo 60… Tak tedy 60×10=téměř 600 výstavních stánků!!! Tj. minimálně 600×5 = přes 3000 různých vín k degustaci !!!)

Zastoupena byla celá Francie, ač jsme byli v Alsasku na francouzsko-německé hranici, zastoupení Alsaska bylo spíše minoritní, nejrozsáhleji byly zastoupeny Bordeaux, tj. „Bordelais“ a Bourgundsko, tj. Bourgogne, a dále další vinařské regiony – Rhône, Loire, Languedoc-Roussilon, Champagne, a další, a to včetně tak vinně poměrně unikátních oblastí jako je Corse (tedy Korsika po našem), zde přiřazená k Provence…

Toto jsou tedy moje pozorování a shledání:

Do tohoto zájezdu jsem (co se vína týče) šel s určitými očekáváními a přáními: Navštívit oblíbené vinaře z minulého ročníku a zjistit, zda loni oblíbené kousky (v domácí vinotéce již dávno vypité) mi budou stále chutnat a zda u nich objevím něco nového pěkného. Na rozdíl od předchozího ročníku jsem myslím za poslední rok výrazně postoupil nejen v teoretickém studiu, ale i při praktické zkušenosti a zejména velké množství různých (ač převážně moravských) ryzlinků jsem chutnal a pil a co se ryzlinků týká, myslím, že mám přiměřeně napito. (Jinak v druhé polovině roku 2010 jsem až na pár výjimek francouzská vína nechutnal, spíše červenou Itáli a opět také Moravu).

Zpět k předstartovním očekáváním začátku tohoto roku před výletem do Strasbourgu, chtěl jsem:

  • Nalézt a objevit zas pár nových vinařů, jejichž produkty budu si budu moci oblíbit a nakoupit
  • A rozšířit a prohloubit svoje know-how o francouzském vínu

A konkrétně jsem měl přání:

  • Nalézt nějaké nové skvělé alsaské ryzlinky
  • Nalézt nějaké základní, tj. velmi chutné a přitom dostupné červené z bordeaux,
    • Zkusit srovnání levého a pravého břehu
    • A alespoň zkusit nějakou top třídu z bordeaux
  • Nalézt nějaké nové základní červené burgundské a bílé burgundské
    • A alespoň zkusit nějakou top třídu z burgundy
  • Ochutnat chardonnay z chablis
  • Nalézt nějaké nové pěkné červené od Rhôny,
    • Respektive zkusit jich více a mj. porovnat severní a jižní Rhônu,
  • Ochutnat nějaké pěkné bubliny, zbyde-li čas

Jak jsem uspěl a další pozorování:

Návštěvou vinařských domů i zde ve Francii jsem si potvrdil, že vína a věci se neustále mění a jsou neustále v pohybu. Některá z vín, co mi loni chutnala a kupoval jsem – byla již zcela vyprodaná a vypitá, jaká škoda! Velmi je mi líto La Truffiére 07, které již nebylo, stejně jako Chateau Le Porge 03… Za další se také ukázalo, že předchozí skvělý ročník pěkného vína, automaticky neznamená stejně povedený ročník příští… (A tak každý rok začínáme naše zkoumání znovu a znovu – věční začátečníci…) Konkrétní poznatky v těchto konkrétních domech viz dále…

Jazyková vybavenost

Zdá se mi, že od loňska se vinaři mírně polepšili ve svojí angličtině, kterou užili hlavně moji kolegové, a řekl bych že v mnohem větším procentu stánků než loni – s ní uspěli. K mému osobnímu uspokojení za svoji osobu naopak konstatuji, že jakkoliv jsem za celý poslední rok francouzsky ani nekvákl a jakkoliv jsem se den první bál ve Strasbourgu byť pozdravit, ke konci druhého dne a den třetí jsem již neměl problém s vinaři francouzsky rozmlouvat a řešit že víno, či chuť či vůně (tj. francouzsky „nos“) je takové či makové, odkud pochází, jaké je podloží atd. Třeba mám s tou francouzštinou ještě šanci… 🙂

Další – nevinné – mňamky

Tato výstava pro nás gurmány, gourmety, mlaskaly (děkuji p.Balounovi mladšímu za toto označení) a žravce je rájem i pro to, jaké další – ne-vinné pochoutky se tu nabízejí. Návštěvu stánku s čerstvými ústřicemi zapitými sklenkou suchého bílého – považuji již za rituál. Stejně tak pojídání obřích překrásných chlebů, voňavých, s křupající a tmavou kůrkou, ďábelsky chutnou střídkou, prokládaných slaninou, šunkou, plátky tvrdých sýrů – to vše v top francouzské kvalitě, což pro nás je (bohužel stále ještě) dosti zásadní šok pozitivním směrem… Letos jsem kromě toho ochutnal i bagetu s klasickou pochoutkou z kachních jatýrek – fois gras, tak teď už vím, co je na tom tak dobré! 🙂 Mimochodem to pojídání a také pití vody jsou nezbytné, vzhledem k množství alkoholu,  pro zachování racionální přítomnosti ducha a vědomí, a také pro zachování stability vlastního těla …

A nyní již to hlavní, víno:

Uvádím jen hlavní highlights a to zejména tam, kde jsem byl již opakovaně a/nebo kde jsem nakupoval. Vězte, že hrubým odhadem jsem běhěm těch 3 dnů, respektive 3 půldenních návštev výstavy ochutnal něco ke cca 200 různých vín. Níže uvedená vína, ta psaná tučným písmem, jsem si vybral jako ze všech testovaných pro mne nejlepší a tedy dle mojí stupnice jsou to všechno vína pětihvězdičková, tj. „★ ★ ★ ★ ★. Nyní se omezím pouze na výčet a případné blesko-komentáře. Jak správně tušíte, během roku se tu postupně budou objevovat detailnější popisky, zážitky a poznatky, jak se budu sám nebo s přáteli mojí francouzskou vinotékou propíjet.


Alsasko

bylo mojí první zastávkou, natěšen na svoje dva loňské významné objevy. Jako první tedy směřovaly moje kroky k l’Orielu a následně k Beck-Hartwegovým.

Domaine l’Oriel, Claude Weinzorn

Vinařství se nachází v jižním Alsasku a bylo na mém nákupním seznamu již z loňska, jejich Rieslingy Grand Cru Sommeberg se již loni pro mne staly vrcholem ryzlinkové elegance a vyzrálosti a plnosti. Krom toho loni jsem zakoupil i Cuvée Arnaud, nicméně v loňském roce testovaná 2004 již byla letos vypitá, a letos nabízený pozdější ročník mi přišel poněkud sladší…

Avšak Riesling Grand Cru Sommerberg 2007 opět potvrdil vrchol třídy, kromě něj jsem okusil a nadšený také nakoupil – Riesling Grand Cru Brand 2006 – z jiné vinice, trochu jinak voní (nádech zeleného čaje) a chutná, ale také top třída. Obě vína jsou vrcholem ryzlinkové elegance, s nádhernou vyzrálostí a také mineralitou. Krom těchto jsem zkusil a shledal jako velmi pěkný také Riesling Le „Z“, skvělý tzv. základní ryzlink v nižší ceně a omezené produkci. Nabízelo se jen 3lahve na osobu, já jsem je přemluvil na 6, s tím, že jim udělám reklamu 🙂 Nezištně a jako obvykle, pokud mi něco tak moc chutná dělám to rád 🙂 Le „Z“ není sice grand cru, ale potěšení a eleganci nabízí neméně vysokou a to za ještě příznivější cenu.
Doporučuji!

Beck-Hartwegovi

Rodina a vinice a vína pocházejí ze severního Alsaska, defakto nedaleko Strasbourgu. Beck-Hartwegovi jsem si loni oblíbil pro kombinaci příjemných, pitelných a při tom velmi dostupných ryzlinků v kombinaci s velmi příjemným lidským faktorem. Jsou to lidé, kteří vás brzy přesvědčí o svém hřejivém přístupu a za chvíli se cítíte jako členové jejich rodiny. Loni jsem u nich nakupoval Riesling 2007 Vielles Vignes (tj. „Staré vinice“), letošní nabídka Starých vinic s číslovkou 09 mi však přišla již příliš cukernatá a po přechutnání celé nabídky jsem nakonec jako top označil a nakoupil: Riesling 2009 Cuvée Prestige za velmi dostupnou cenu, a pak o poznání dospělejší Riesling 2009 Grand Cru Frankstein.

Pro zajímavost, na „place“ byla opět celá rodina, tj. staří pán a paní, ale vše měl již tentokrát pod kontrolou jeden ze sourozenců – mladý Florian v loňském roce úředně podnikání převzal na svoji osobu, takže od loňska se již rodinné vinařství prezentuje pod jeho jménem, tj. Florian Beck-Hartweg.

Doporučuji!


Bordeaux

Jako první jsem běžel k:

p.Pierru Siracovi z Moulonu
v loňském roce jsem vychutnával a nakupoval jejich Chateau le Porge v ročníku 2003, jednak základní rouge a také pak také rouge Cuvée Prestige 2003, které bylo ještě navíc levné. Nicméně, i to již bylo vypité a vyprodané a nabízené pozdější ročníky nebyly zdaleka tak dobré jako ročník 03. Takže zklamání. Mírné zklamání i proto, že starý pán, velmi příjemný, nebyl přítomen a místo něj obsluhoval stánek pan mladý syn… Takže nebylo ani víno, ani hřejivé setkání… 🙂

Nicméně, reputace Bordeaux zůstala zachráněna, pár domů a vlastně apelací jsem obešel a zkusil a nakonec jsem objevil, otestoval a nakoupil víceropěkných kousků. Jako vybrané highlighty a nejlepší z testovaných kousků uvádím:

Chateau Trapaud, Scea Larribiere
a jejich Saint-Emilion Grand Cru konkrétně v ročnících 2007 a 2001, krásný příklad pravého břehu, taniny sametově hladí, cabernetu (CF) je tam pomálu, převažuje merlot, zejména 2001 je pohlazeníčko…

Chateau Haut-Goujon, Scea Garde
a jejich Lalande de Pomerol 2004 – označeno jako tzv. „velké“ červené víno z Bordeaux („grands vins de B.), a také nádhera…


Bourgogne

Jeden z mých zásadních objevů tohoto roku je

Doména Charles Allexant et Fils, zde jsem objevil velmi pěkná bílá i červená! Výborně! K nákupu jsem si nakonec vybral podle v ten moment nejlepší a velmi chutná:

bílé burgundské  Rully „Les Cailloux“ 2008, ovocné, minerální (a také omedailované :),
a nádherné červené burgundské: naprosto zásadní Bourgogne Pinot Noir 2008.

Jako téměř nejluxusnější úlovky zájezdu zmíním skvělou a velmi zajímavou doménu A.&R. Olivier ze Santenay, tuto také jsem měl v seznamu již od loňska,

letošní volba padla na úžasná červená, od každého mám (i vzhledem k ceně) jen jednu lahev a budou to vína pro zvláštní příležitost: Santenay 1er cru Beaurepaire 2008 a cenou nejdražší Nuits St Georges 1er cru Les Damodes 2006 (lahev téměř 900 korun), zavedl jsem si takový zvyk, že z podobných akcí si vozím vždy jednu top lahev, pravidelně cenou, a snad se podaří, že i při vychutnání v domácím prostředí se zopakuje onen úžasný chutový zážitek z Francie…

Rhône

Na únorový salon vín jsem jel mimojiné s tím, zopakovat loňský úspěch La Truffiére 07 a za další ochutnat a srovnat další kousky a pokud možno najít a nakoupit skvělá divoká a temperamentní vína od řeky Rhôny.

Doména Grangeneuve patří do Valée du Rhône, ale nalézá se těsněu hranice s Provence, tedy samotný jih a hodně slunce. La Truffiére 07 bohužel již je také vypit a vyprodán a nabízený ročník 09 je velmi velmi slibný, i když zatím ještě trochu rozháraný a je na něj ještě spousta času, věřím, že se to také dobře vyvine (a 3 kousky se budou vyvíjet u mne doma 🙂 ). Manželé Bourovi opět potvrdili kvalitu, a já, po otestování celé nabídky, jsem nakonec označil jako nejlepší a zakoupil jsem si:

Tradition 08 – vyvážené, komplexní, velmi pitelné
a Syratitude 08, jak sexy-název napovídá téměř (80%)stoprocentní Syrah, tohle je zásadní zkušenost. Obě vína jsou AOC Coteaux du Tricastin.

Doporučuji!

Další skvělé úlovky od Rhôny v mojí vinotéce jsou z domény Rigot a spadají do apelace Cotes du Rhône:

konkrétně jsem si vybral Prestige des Garrigues 2005 a Volupté 2008, obojí defakto středně plná vína s vůní červeného ovoce a skvělá ilustrace toho „jak chutná Rhôna“…

Červená z Rhôny jsou mojí novou vášní! 🙂


Další vína, poznámky a avizo 2.části reportáže

Zkoušel jsem celou řadu vín, jednak z oblastí výše uvedených, která zde neuvádím, neboť mi nepřišla zásadní a 5 hvězdičková, chtěl jsem jen to nejlepší v kombinaci s dostupnou cenou, což mimochodem pro mne představuje ideálně do 10 EUR za lahev, no řekněme průměr byl spíše někde kolem 12 až 15EUR…

Mimojiné jsem pil i několik chardonnay z chablis – ale zkrátka na tohle ještě nemám napito a na tu zvláštní bílou mineralitu s jakoby kovovým nádechem – se mi huba (s prominutím) ještě kroutí, ale špatné to není! – to ryzlinky už mi jdou (jsou elegantnější ale jinak stejné rodiny jako ty z moravy), červená z bordeaux už mám taky více napitá (a to zejména Saint Émilion, a nově jsem sbíral zkušenosti v Pommerolu, ale na levém břehu mám mezery), novou zkušeností pro mne byly Burgundy – jak bílé včetně výše uvedené Chablis, tak červené, které jsem pil možná prvně v životě, v Rhoně se už začínám malinko orientovat, jako předsevzetí příští rok od sebe poznávat nejen levý a pravý břeh z Bordeaux, ale také sever od jihu Rhôny… 🙂 malé cíle nemá smysl si klást …

Nezbyl mi čas na Languedoc-Roussilon, kde dobře vím, žese dají pořídit velmi pěkná červená za dobré ceny, nižší než například v Bordeaux

Nezbyl mi čas na žádné bubliny z Champagne

Nezbylo mi mnoho času na bezcílné bloumání a náhodné objevování – časový prostor byl nakonec velmi krátký, tak tak jsem oběhal to vyhlídnuté a alespoň mírně promyšlené, ale na průzkum a objevy už mi zbylo jen málo – což mne vede k zamyšlení zda příště nepřidat ještě jeden den k zájezdu, výstava samotná je opravdu 4denní…

zpatky doma z Francie / back from France

Očekávejte druhou část tohoto příspěvku, kde ještě jednou přinesu detailní shrnutí nejlepších a mnou doporučovaných vín, kde shrnu lessons learnt a to nejen ty o víně, ale také o tom jak se zařídit, o logistice, zkrátka když chcete vyrazit na podobný výlet…

V dalším díle reportáže se mimojiné dozvíte, že na závěr výletu jsem si v samošce koupil lahev vína za 4 eura s velkou zlatou medailí – a jak to dopadlo…

Také tam shrnu komentáře a vstupy dalších účastníků zájezdu…

Jinak detailní komentáře a poznatky z testů vín průběžně sledujte letos na těchto web stránkách, tak jak se budu letošními úlovky propíjet, sám i s přáteli… 🙂

Zatím, Na zdraví!

Aktualizováno: 2.část již byla publikována ZDE.

Reklamy

9 komentářů: „Strasbourg 2011 Report – part1

  1. Správné franc. názvy vinařských oblastí jsou Côtes du Rhône (popř. Vallée), Languedoc-Roussillon, Coteaux du Tricastin. Alsaské GC je „Sommerberg“. Neporozuměl jsem, co chceš říct tím „tzv. „velké“ červené víno z Bordeax“.

  2. Díky za koment! No jasně! Nachytal jsem sám sebe. Já to teď pokorně všechno opravím, jsem prostě hrozně líný to psát správně… Díky! 🙂

    Jinak „velkým vínem“ myslím to samé, jako když ve Francii sami vinaři nebo průvodci označují některá vína jako „grand vins“ – a nejvíc jsem to viděl v Bordeaux, chápu správně, že to znamená vždy top vína daného „Chateaux“ ?

  3. V úplně nejobecnější rovině, když se o víně řekne, že je to „grand vin“, znamená to „vynikající víno“ (komplexní, že se mj. zlepšuje zráním apod.), tedy čistě subjektivní hodnotící soud.
    Máš pravdu v tom, že u elitních vinařství z Bordeaux, např. Ch. Latour, se rozlišuje „grand vin“ (to jejich nejdražší víno), pak „second vin“ (zde „Les Forts de Latour“), popř. ještě „třetí víno“ (zde konkrétně se jmenuje „Pauillac“), třeba z nakupovaných hroznů apod.
    Nápis „Grand vin de Bordeaux“, který jsi asi přečetl na láhvi Lalande de POmerol, neznamená vůbec nic a může si ho dát na láhev úplně každý, i když jde o patok za 2 eura.

  4. Dík za reportáž, máš dar psát o vínech opravdu krásně. Těším se na další část.

    A pokud jde o akci: jak jsem byl psal jinde, příště jedu taky. Každý musí někdy začít, ne?

  5. Držím palce, protože si myslím, že poznávat víno v zemi původu je správná cesta. Rozhodně spolehlivější a zábavnější než gůglování, domácí popíjení a vymetání komerčních degustací :o)

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s